Úterý po 1. neděli postní B

Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu, který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy: Dává mi déšť, polím sesílá vláhu, ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy; chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni; moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne: ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci; ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky; a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa. Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej. On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého, vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče, před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba, vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře, vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou, shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu, shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země, do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas. Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš.“

Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.
Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. ‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.‘ Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. ‚Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý‘ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.