pondělí 1. týdne po Zjevení Páně A

I řekl Bůh Jákobovi: „Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam a udělej tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi prchal před svým bratrem Ezauem.“ Jákob tedy řekl svému domu i všem, kteří byli s ním: „Zbavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Očisťte se, převlékněte si šat, budeme putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.“ Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i všechny náušnice a Jákob je zakopal pod posvátným stromem u Šekemu. Potom táhli dál. Na okolní města padl děs Boží; proto Jákobovy syny nepronásledovali. Tak přišel Jákob i všechen lid, který byl s ním, do Lúzu, to je do Bét-elu v zemi kenaanské. Tam vybudoval oltář a vzýval na tom místě Boha Bét-elu, neboť se mu tam zjevil sám Bůh, když prchal před svým bratrem. Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod posvátným dubem, který pojmenoval Posvátný dub pláče. I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu slovy: „Tvé jméno bylo Jákob; už nebudeš zván Jákob, tvé jméno bude Izrael.“ A dal mu jméno Izrael. Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder. Zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tu dám tobě; tvému potomstvu dám tuto zemi.“ Potom Bůh vystoupil od něho z toho místa, kde s ním mluvil. A Jákob na tom místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, sloup kamenný, a vykonal na něm úlitbu: polil jej svrchu olejem. Místu, kde s ním mluvil Bůh, dal Jákob jméno Bét-el.

Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.“
Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.
Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?
Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.
Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.
Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.
Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.
Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.
Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.
V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.
Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.
Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.
Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,
neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.
Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: „Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.
Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.
Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.
Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.
I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.
On mě bude vzývat: Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála
a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.
Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.
Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.
Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,
budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,
ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,
ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,
neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?
Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,

Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.