středa 19. týdne v mezidobí A

Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují. Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli. Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný. Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění, když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku? Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře. Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm. Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka. Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod. Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem, dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo? Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu. Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen? Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je. Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu; avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat. Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce.“

Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.
Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade!
Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.
Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.
Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.
Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.
Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.
Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.
Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek.
Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.
Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.
Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.
Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral,
učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil.

I stalo se po těch událostech, že číšník egyptského krále a pekař se prohřešili proti svému pánu, egyptskému králi. Farao se na oba své dvořany rozlítil, na nejvyššího číšníka a na nejvyššího pekaře, a dal je do vazby v domě velitele tělesné stráže při pevnosti, kde byl uvězněn Josef. Velitel tělesné stráže Josefa ustanovil, aby jim posluhoval. Nějaký čas byli ve vazbě. Tu oba dva měli sen, číšník i pekař egyptského krále, uvěznění v pevnosti; téže noci měl každý svůj sen volající po výkladu. Když k nim Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni. Zeptal se faraónových dvořanů, kteří s ním byli v domě jeho pána ve vazbě: „Proč jste dnes tak zamlklí?“ Odvětili mu: „Měli jsme sen, avšak není tu nikdo, kdo by jej vyložil.“ Josef jim nato řekl: „Což vykládat sny není věc Boží? Jen mi je vypravujte.“ Nejvyšší číšník vypravoval tedy Josefovi svůj sen: „Ve snu jsem pojednou před sebou viděl vinnou révu a na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její hrozny dozrály. V ruce jsem měl faraónovu číši. Bral jsem hrozny, vytlačoval je do faraónovy číše a podával jsem mu ji do ruky.“ Josef mu pravil: „Toto je výklad snu: Tři výhonky jsou tři dny; již po třech dnech tvou hlavu farao povýší a tvou hodnost ti vrátí. Budeš faraónovi podávat do ruky jeho číši podle dřívějšího práva, kdy jsi býval jeho číšníkem. Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu. Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy.“ Když nejvyšší pekař viděl, že Josef dobře vykládá, řekl mu: „Také já jsem měl sen: Hle, měl jsem na hlavě tři košíky pečiva. V nejhořejším košíku byly všelijaké pokrmy, upečené pro faraóna. A ptáci je jedli z košíku na mé hlavě.“ Josef odpověděl: „Toto je výklad snu: Tři košíky jsou tři dny. Již po třech dnech tvou hlavu farao povýší nad tebe - oběsí tě na dřevě. A ptáci budou z tebe rvát maso.“ Stalo se pak třetího dne, v den faraónových narozenin, že farao vystrojil hody pro všechny své služebníky. Uprostřed svých služebníků povýšil hlavu nejvyššího číšníka a hlavu nejvyššího pekaře: nejvyššího číšníka znovu dosadil do jeho číšnického úřadu, aby podával faraónovi do ruky číši, a nejvyššího pekaře oběsil, jak jim vyložil Josef. Nejvyšší číšník si však na Josefa nevzpomněl; zapomněl na něho.

Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu.
Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně.
Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu.
Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať.
Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje.
Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby!
Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu.
Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného.
Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!

Vstoupil na loď a učedníci ho následovali. V tom se strhla na moři veliká bouře, takže loď už mizela ve vlnách; ale on spal. I přistoupili a probudili ho se slovy: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“ Řekl jim: „Proč jste tak ustrašeni, malověrní?“ Vstal, pohrozil větrům i moři; a nastalo veliké ticho. Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?.“