čtvrtek 17. týdne v mezidobí C

Jestliže zasedneš k jídlu s vladařem, dobře rozvaž, co je před tebou. Nasadíš si nůž na hrdlo, budeš-li nenasytný. Nedychti po jeho pochoutkách, je to ošidný pokrm. Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech. Jen letmo na ně pohlédneš, už není! Vždycky si opatří křídla, jak orel odlétne k nebi. Nejez pokrm nepřejícího, nedychti po jeho pochoutkách! Vždyť je to duše vypočítavá. Říká ti: „Jez a pij“, ale jeho srdce s tebou není. Snědené sousto zvrátíš a pokazíš svá vlídná slova. Nedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdne tvou prozíravou řečí. Neposunuj dávné mezníky a nevstupuj na pole sirotků, neboť jejich zastánce je mocný, on povede jejich spor proti tobě.

Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
Nakloním své ucho ku příslovím, při citaře předložím svou hádanku i výklad.
Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.

Polnici k ústům! Jak orel na dům Hospodinův! Přestoupili moji smlouvu, proti mému zákonu se vzepřeli. Budou ke mně úpět: „Bože můj, my synové Izraele se k tobě známe.“ Izrael zanevřel na to, co je dobré, bude jej honit nepřítel. Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám. Ze svého stříbra a zlata si udělali modlářské stvůry ke své vlastní zkáze. Tvůj býček na tebe, Samaří, zanevřel. Můj hněv proti nim plane! Jak dlouho ještě? Bez trestu nezůstanou. Neboť ten býček je z Izraele, udělal jej řemeslník, není to Bůh. Ze samařského býčka zbudou jen třísky. Zaseli vítr, sklidí bouři. Nevyroste jim ani stéblo, co vzklíčí, nevydá žádnou mouku; kdyby snad i něco vydalo, pohltí to cizáci. Izrael bude pohlcen. Hle, budou mezi pronárody jako bezcenná nádoba. Vystupovali k Ašúrovi, k osamělému divokému oslu; Efrajim kupčí láskou. Ale i kdyby kupčili se všemi pronárody, přece je seženu dohromady a brzo začnou pociťovat břemeno krále velmožů. Efrajim postavil mnoho oltářů, aby hřešil; má tedy oltáře a hřeší. Kdybych mu napsal ze svého zákona sebevíc, bude to pokládáno za něco cizího. Když mi obětují dary, obětují maso, aby se najedli. Hospodin v nich nemá zalíbení. Však si připomene jejich nepravost a ztrestá je za jejich hříchy. Půjdou zpátky do Egypta. Izrael zapomněl na svého Učinitele a nastavěl chrámků, Juda postavil mnoho opevněných měst. Ale já pošlu na jeho města oheň a ten pozře jejich paláce.

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!

Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.