středa 17. týdne v mezidobí C

Rozhořčený král povstal od popíjení vína a odešel do zahrady u paláce. Haman přistoupil, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že na něj dopadne králova zloba. Když se král vracel ze zahrady u paláce do domu, kde popíjeli víno, padl Haman právě na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „To chceš dokonce u mne v domě učinit královně násilí?“ Sotva to slovo z králových úst vyšlo, zakryli Hamanovi tvář. Charbóna, jeden z kleštěnců, prohodil před králem: „Vždyť je tu také kůl, jejž připravil Haman pro Mordokaje, který promluvil ve prospěch králův. Stojí u Hamanova domu, vysoký padesát loket.“ A král řekl: „Pověste ho na něj!“ Pověsili tedy Hamana na kůl, který postavil pro Mordokaje, a královo rozhořčení se uklidnilo. Onoho dne dal král Achašveróš královně Esteře dům Hamana, protivníka židů. A Mordokajovi se dostalo přístupu před krále, protože Ester oznámila, čím jí je. Král sňal svůj pečetní prsten, který dal odebrat Hamanovi, a dal jej Mordokajovi. A Ester ustanovila Mordokaje nad Hamanovým domem. Ester se však znovu přimlouvala před králem, padla mu k nohám a s pláčem ho prosila o milost, aby odvrátil pohromu, chystanou Agagovcem Hamanem, a to, co zamýšlel proti židům. Král vztáhl k Esteře zlaté žezlo; tu Ester vstala, postavila se před krále a řekla: „Jestliže král uzná za vhodné a já jsem získala jeho přízeň, jestliže to král považuje za přijatelné a má ve mně zalíbení, nechť je napsáno, aby vrátili ty dopisy obsahující záměr Agagovce Hamana, syna Hamedatova, v nichž dal napsat, aby ve všech královských krajinách zahubili židy. Neboť jak bych mohla přihlížet pohromě, která má postihnout můj lid? Jak bych mohla přihlížet záhubě svého rodu?“ Král Achašveróš královně Esteře a židu Mordokajovi odvětil: „Hle, dům Hamanův jsem dal Esteře a jeho samého pověsili na kůl za to, že vztáhl na židy ruku. Vy sami teď napište židům, jak uznáte za vhodné, královým jménem, a zapečeťte královým prstenem. Ale spis napsaný jednou královým jménem a zapečetěný královým prstenem nelze vzít zpět.“ I byli tehdy, třiadvacátého dne třetího měsíce, to je měsíce sívánu, povoláni královští písaři a bylo napsáno všechno, jak to přikázal Mordokaj, židům a satrapům, místodržitelům a správcům krajin od Indie až po Kúš, celkem sto dvaceti sedmi krajinám. Pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem, i židům jejich písmem a jazykem. Napsal dopisy jménem krále Achašveróše, zapečetil královým prstenem a rozeslal je po rychlých jízdních poslech, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, chovaných v hřebčincích. Král dal židům všude po všech městech právo, aby se shromáždili a postavili na obranu svých životů, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli, i s dětmi a ženami, a kořist po nich aby si vzali jako lup, a to v jediném dni ve všech krajinách krále Achašveróše, třináctého dne dvanáctého měsíce, to je měsíce adaru. Opis spisu ať je vydán jako zákon všude ve všech krajinách a zveřejněn všem národům, aby toho dne byli židé přichystáni vykonat pomstu nad svými nepřáteli. Rychlí poslové, kteří jezdili na říšských lehkonohých ořích, spěšně vyrazili pobízeni královým rozkazem, sotvaže byl ten zákon ha hradě v Šúšanu vydán. Mordokaj vyšel od krále v královském rouchu z purpurově fialové látky a sněhobílého plátna, s velkou zlatou korunou a pláštěm z bělostného plátna a šarlatu. Město Šúšan jásalo a radovalo se. Židům vzešlo světlo a radost, veselí a pocta. Také všude ve všech krajinách a všude ve všech městech, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, nastaly židům dny radosti a veselí, hostin a pohody. A mnozí z národů země se připojovali k židům, neboť na ně padl strach ze židů.

A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!
On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.
Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.
Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje.
Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče.
Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Ty je, Bože, srázíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!

A tobě, Judo, nastane žeň, až změním úděl svého lidu. Když chci léčit Izraele, vychází najevo nepravost Efrajimova a zlořády Samaří, jak proradně jednají. Zloděj se vloupává, horda přepadává na ulici. Ani jim nepřijde na mysl, že na všechny jejich zlořády pamatuji. Jejich skutky je obklopují, mám je před očima. Svými zlořády dělají radost králi, svými přetvářkami velmožům. Jsou to samí cizoložníci, jsou jako sálající pec bez pekaře, který přestal bdít, když dal zadělané těsto kynout. V den našeho krále jsou velmožové rozpálení vínem; spřáhl se s posměvači. Záludně se k němu blíží, jejich srdce je jako pec; po celou noc spí jejich pekař, za jitra shoří plápolajícím plamenem. Každý z nich sálá jako pec, požírají své soudce; všichni jejich králové padají, nikdo z nich nevolá ke mně. Efrajim se směšuje s kdejakým lidem, Efrajim je jako neobrácený podpopelný chléb. Cizáci stravují jeho sílu, on to nepoznává; ačkoli prokvétá šedinami, on to nepoznává. Ten, jenž je Pýchou Izraele, obrátí se proti němu. K Hospodinu, svému Bohu se nevracejí, hledat ho je ani nenapadne. Efrajim je jako nerozumná holubice, snadno se dá zlákat. Volají k Egyptu, chodí do Asýrie. Až zase půjdou, rozestřu na ně svou síť, schytám je jako nebeské ptactvo, ztrestám je, jak o tom slýchali ve svém shromáždění. Běda jim, protože přede mnou ulétli jak ptáče. Zhouba na ně, že mi byli nevěrní. Já jsem je vykoupil, oni však o mně mluví lži. Ve svém srdci neúpějí ke mně, když kvílejí na svých ložích. Scházejí se při obilí a moštu a mně se vyhýbají. Ať jsem je trestal nebo posiloval jejich paži, oni o mně smýšleli zle. Obracejí se, ne však k Nejvyššímu, jsou jako záludný luk. Mečem padají jejich velmožové pro jazyk, jenž soptí hněvem. Proto sklidí jen úšklebek v egyptské zemi.

Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.