úterý 17. týdne v mezidobí B

Potom Mojžíšovi řekl: „Vystup k Hospodinu, ty i Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších. Budete se zdálky klanět. K Hospodinu přistoupí jen Mojžíš. Ostatní se přibližovat nebudou. Lid nesmí vystoupit vzhůru spolu s ním.“ Když Mojžíš přišel nazpět, vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Nato Mojžíš zapsal všechna Hospodinova slova. Za časného jitra postavil pod horou oltář a dvanáct posvátných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů. Pak pověřil izraelské mládence, aby přinesli oběti zápalné a obětovali Hospodinu býčky k hodům oběti pokojné. Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář. Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“ Pak Mojžíš a Áron, Nádab a Abíhú a sedmdesát z izraelských starších vystoupili vzhůru. Uviděli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako průzračný safír, jako čisté nebe. Ale nevztáhl ruku na nejpřednější z Izraelců, ačkoli uzřeli Boha; i jedli a pili.

Haleluja. Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
Činy Hospodinovy jsou velké, vyhledávané všemi, kdo zálibu v nich našli.
Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
On zajistil památku svým divům; Hospodin je milostivý, plný slitování.
Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky je pamětliv své smlouvy.
Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů.
Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná,
spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.
Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.
Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy!

Posel šel, přišel k Davidovi a oznámil všechno, s čím ho Jóab poslal. Posel Davidovi řekl: „Ti muži byli v přesile a vytrhli proti nám do pole, ale my jsme na ně dotírali až do vrat brány. Vtom začali z hradeb na tvé služebníky střílet lučištníci a usmrtili několik královských služebníků. Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.“ David řekl poslovi: „Vyřiď Jóabovi: ‚Nepokládej to za nic zlého, vždyť meč požírá tak i onak. Zesil svůj boj proti městu a zboř je.‘ Posilni ho!“ Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.
Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde.
Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.
Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy.
Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá.
Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.
Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.
Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.

To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel. Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít, až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiju radosti ze společenství s vámi. Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím. Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě. Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných. Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás. Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání. Prosím vás, bratří, pro našeho Pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z Ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha, abych byl zachráněn před nevěřícími v Judsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamějším bratřím vítaná. Pak budu moci z vůle Boží k vám přijít s radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku. Bůh pokoje buď se všemi vámi. Amen.