úterý 16. týdne v mezidobí C

Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ Kdo napomíná posměvače, dojde pohany, kdo domlouvá svévolníku, poskvrní se! Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí. Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, vůbec nic nezná. Sedá u vchodu do svého domu, na křesle na městských výšinách, a volá na mimojdoucí, kteří jdou po přímých stezkách: „Kdo je prostoduchý, ať odbočí sem!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: „Kradená voda je sladká a pokoutný chléb blaží.“ Ale on neví, že je tam říše stínů a že v hlubinách podsvětí jsou ti, jež pozvala.

Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.

V onen den budou omdlévat žízní krásné panny i jinoši. Ti, kteří přísahají při samařském provinění a říkají: „Jakože živ je tvůj bůh, Dane, a jakože živa je cesta Beer-šeby“, padnou a již nepovstanou. Spatřil jsem Panovníka, jak stojí nad oltářem. Řekl: „Udeř do hlavice sloupu, až se zachvějí prahy! Sraz jim to všechno na hlavu, ty poslední vybiji mečem. Nikdo z nich neuteče, neunikne, nevyvázne. I kdyby se prokopali do podsvětí, má ruka je odtud vezme. Kdyby vystoupili na nebesa, strhnu je odtud. Ukryjí-li se na vrcholu Karmelu, vypátrám je a vezmu je odtud. Skryjí-li se před mým zrakem na mořském dně, poručím hadu a vyštípe je odtud. Půjdou-li před svými nepřáteli do zajetí, poručím meči, aby je tam pobil, neboť můj zrak spočinul na nich ke zlému a ne k dobrému.“

Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.

Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Poznal jsem ho‘, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.