úterý 15. týdne v mezidobí C

Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák. Bez poznání nemůže být nikdo dobrý, kdo je zbrklý, hřeší. Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina. Majetek zjednává víc a víc přátel, nuzáka se i přítel zřekne. Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži. Urozenému pochlebují mnozí, se štědrým mužem se přátelí kdekdo. Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, tím spíš se mu vzdalují jeho přátelé. Kdo se honí za slovy, nemá z toho nic. Kdo získal rozum, má rád svůj život, kdo dbá na rozumnost, najde dobro. Křivý svědek nezůstane bez trestu, zahyne ten, kdo šíří lži. Nepřísluší blahobyt hlupákovi, natož otroku vláda nad knížaty. Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou. Jak řev mladého lva je králova zlost, jak rosa na bylinu jeho přízeň. Neštěstím pro otce je syn hlupák; svárlivá žena jak neustálé zatékání vody. Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina. Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět. Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá. Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.

Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.

Způsobil jsem, že jste neměli co do úst v žádném svém městě, že jste měli nedostatek chleba na všech svých místech. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův. Já jsem vám také odepřel hojnost dešťů tři měsíce přede žněmi, jedno město jsem svlažoval a druhé jsem nesvlažil, jeden díl země byl zavlažován, zatímco díl, na který nepršelo, zprahl. Dvě tři města vrávorala k jinému městu, aby se napila vody, žízeň však neuhasila. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův. Bil jsem vás obilnou rzí a snětí; mnoho vašich zahrad a vinic, vaše fíkovníky a vaše olivy sežraly housenky. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův. Poslal jsem na vás mor jako na Egypt, vaše jinochy jsem pobil mečem, i vaši koně byli odvlečeni, dal jsem vám čichat puch vašich táborů. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův. Podvrátil jsem vás, jako jsem podvrátil, já Bůh, Sodomu a Gomoru; byli jste jako oharek vyrvaný z plamenů ohniště. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův. Proto s tebou, Izraeli, takto naložím. A protože s tebou naložím takto, připrav se, Izraeli, na setkání se svým Bohem! Neboť hle, on je tvůrce hor a stvořitel větru, oznamuje člověku, co má na mysli, působí úsvit i soumrak, šlape po posvátných návrších země. Jeho jméno je Hospodin, Bůh zástupů.

Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi.
Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,
aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.
Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,
jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,
ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.
Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.
Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.
Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!
Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.
Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,
smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.
Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.
Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.
To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.
Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.

Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. Ne jako Kain, který byl z ďábla a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto bratrovy spravedlivé. Nedivte se, bratří, když vás svět nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska?