pondělí 15. týdne v mezidobí C

Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou? Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo, odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy, ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi. Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu. Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka. Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu; prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.

Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.

Vyhlaste na palácích v Ašdódu a na palácích v egyptské zemi řekněte: Shromážděte se na Samařské hory! Pohleďte, co je tam zmatků, kolik útisku! Správně jednat neumějí, je výrok Hospodinův. Uskladňují ve svých palácích násilí a zhoubu jako poklady. Proto praví Panovník Hospodin toto: Tuto zemi obklíčí protivník, tvá opevnění strhne, tvoje paláce budou vyloupeny. Toto praví Hospodin: Jako pastýř vyrve lvu z tlamy dva hnáty či boltec, tak budou vyrváni izraelští synové, kteří si hoví v Samaří v pohodlí lehátka, na polštářích pohovky. Slyšte to a dejte výstrahu Jákobovu domu, je výrok Panovníka Hospodina, Boha zástupů: V den, kdy budu trestat Izraele za jeho nevěrnosti, ztrestám i oltáře bételské; rohy oltáře budou odseknuty, padnou k zemi. Domem zimním udeřím o dům letní, zaniknou domy ze slonoviny, smeteno bude mnoho domů, je výrok Hospodinův. Slyšte toto slovo, bášanské krávy, které jste na Samařské hoře, které utiskujete nuzné a křivdíte ubožákům. Říkáte jejich Panovníkovi: „Dávej, ať hodujeme!“ Panovník Hospodin se zapřísáhl při své svatosti: Hle, přijdou na vás dny, kdy vás vytáhnou na hácích a vaše potomky na rybářských udicích. Vyjdete trhlinami, každá tou, před níž právě bude, a budete vrženy až k Harmónu, je výrok Hospodinův. Choďte si do Bét-elu oddávat se nevěrnosti, jen se dopouštějte ještě více nevěrnosti v Gilgálu, přinášejte své oběti z jitra, své desátky třetího dne. Spalujte v děkovnou oběť kvašené chleby, hlučně ohlašujte oběti dobrovolné, vždyť to tak máte rádi, synové izraelští, je výrok Panovníka Hospodina.

Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi.
Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají,
aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není.
Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních,
jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka,
ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu.
Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz.
Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu.
Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti.
Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví!
Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce.
Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem.
Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří,
smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje.
Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy.
Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá.
To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne.
Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?