středa 14. týdne v mezidobí B

„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země‘, nýbrž: ‚Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal‘. Přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům.“ „Hle, já posílám k mnohým rybářům, je výrok Hospodinův, a ti je vyloví jako ryby, pak také pošlu k mnohým lovcům a ti je budou lovit na každé hoře a na každém pahorku a ve skalních trhlinách. Mám na zřeteli všechny jejich cesty; neskryjí se přede mnou, před mým zrakem svou nepravost neschovají. Napřed jim totiž za jejich nepravost a za jejich hřích dvojnásobně odplatím. Znesvětili mou zemi mršinami svých ohyzdných model a naplnili mé dědictví svými ohavnostmi.“ Hospodine, má sílo a má záštito, mé útočiště v den soužení, k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země a řeknou: „Jistě naši otcové v dědictví obdrželi klam, přelud, který k užitku jim nebyl.“ „Může si člověk udělat bohy? Žádní bohové to nejsou. Proto hle, já jim dám poznat, tentokrát jim dám poznat svou moc a bohatýrskou sílu, poznají, že moje jméno je Hospodin.“

Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.

Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti. Pelištejci přitáhli a rozložili se v dolině Refájců. David se doptával Hospodina: „Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin Davidovi odpověděl: „Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou.“ David přišel do Baal-perasímu. Tam je David pobil. Prohlásil: „Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů). Pelištejci tam zanechali své modlářské stvůry; David a jeho muži je odnesli. Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců. Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: „Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků. Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců.“ David vykonal, co mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru.

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Hospodine, král se raduje z tvé moci, nad tvým vítězstvím vděčně jásá.
Splnil jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel.
Vyšels mu vstříc štědrým požehnáním, na hlavu mu kladeš korunu z ryzího zlata.
O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy.
Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností.
Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti.
Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese.
Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí.
Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.
Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.
Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí.
Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků.
Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.

Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratří mu řekli: „Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!“ Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.“ To ji řekl a zůstal v Galileji.