středa 13. týdne v mezidobí A

Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi: „Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.“ Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu. Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci. A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“

Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.

Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho. Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa, jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování.

Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.
Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.
Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.
Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.
Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.
Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!
Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.
Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.

Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: „Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě.“