úterý 13. týdne v mezidobí A

I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: „Vstaň a jdi vstříc Achabovi, králi izraelskému ze Samaří. Je právě v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. Promluv k němu: ‚Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš.‘ Ohlas mu: ‚Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev.‘“ Achab řekl Elijášovi: „Přece jsi mě našel, můj nepříteli?“ On řekl: „Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Hle, praví Hospodin, uvedu na tebe zlo, vymetu ty, kdo přijdou po tobě, vyhladím Achabovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného. A dopustím na tvůj dům totéž, co na dům Jarobeáma, syna Nebatova, a na dům Baeši, syna Achijášova, za urážku, jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele.“ Také o Jezábele promluvil Hospodin: „Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi. Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo.“ Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena. Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal. Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně. I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: „Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna.“

Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.

Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“

Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, žalm.
Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně.
Hospodin, Nejvyšší, vzbuzuje bázeň, on je Král velký nad celou zemí.
Podrobí nám lidská společenství, národy k nohám nám složí.
Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
Bůh vystoupil vzhůru za hlaholu, Hospodin za zvuku polnic.
Zpívejte žalmy Bohu, zpívejte žalmy, zpívejte žalmy našemu Králi, zpívejte žalmy!
Vždyť Bůh je Král nad celou zemí, zpívejte žalmy k poučení.
Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
Knížata lidských společenství se shromáždila, jsou lidem Abrahamova Boha. Vždyť štíty země náležejí Bohu nesmírně vyvýšenému.

Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.