úterý 12. týdne v mezidobí C

Jób na to odpověděl: „Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi? Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat? I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně. Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami? Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť. Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není. Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem. Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy. Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom. Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka. Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu. Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili, moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec. Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat. Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu. I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi, všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády. Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů. Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží. Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele,
skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti,
kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí,
aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně.
Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit?
Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“
Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána.
Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne.
Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo.
Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.

Tak se spikl Jehú, syn Jóšafata, syna Nimšího, proti Jóramovi. Jóram hájil tenkrát s celým Izraelem Rámot v Gileádu proti aramejskému králi Chazaelovi. Pak se král Jóram vrátil, aby se v Jizreelu léčil z ran, které mu zasadili Aramejci, když bojoval proti aramejskému králi Chazaelovi. Jehú řekl: „Jste-li se mnou, ať se nikdo nepokusí dostat se z města a oznámit to v Jizreelu.“ Jehú nasedl na vůz a jel do Jizreelu, neboť tam ležel Jóram a judský král Achazjáš tam sestoupil podívat se na Jórama. Strážný, který stál v Jizreelu na věži, spatřil přijíždět Jehúovu tlupu a volal: „Vidím nějakou tlupu!“ Jóram poručil: „Vyšli jim vstříc jezdce, aby se zeptal, zda je vše v pořádku.“ Jezdec jim jel na koni vstříc a řekl: „Toto praví král: ‚Je vše v pořádku?‘“ Jehú na to: „Co je ti do pořádku? Otoč se a zařaď se za mne!“ Strážný hlásil: „Posel dojel až k nim, ale nevrací se.“ Jóram poslal na koni druhého jezdce. Ten dojel k nim a řekl: „Toto praví král: ‚Je vše v pořádku?‘“ Jehú odpověděl: „Co je ti do pořádku? Otoč se a zařaď se za mne!“ Strážný opět hlásil: „Dojel až k nim, ale nevrací se. Podle jízdy je to Jehú, syn Nimšího, neboť jede ztřeštěně.“ Jóram poručil: „Zapřahej!“ Zapřáhli tedy do jeho vozu. I vyjel izraelský král Jóram i judský král Achazjáš, každý na svém voze, a vyjeli vstříc Jehúovi; setkali se s ním na dílu pole Nábota Jizreelského. Když Jóram spatřil Jehúa, zeptal se ho: „Je vše v pořádku, Jehú?“ Jehú odpověděl: Jakýpak pořádek, když trvá smilstvo tvé matky Jezábely a množství jejích čárů?“ Jóram obrátil vůz a dal se na útěk. Na Achazjáše zavolal: „Achazjáši, zrada!“ Jehú napjal luk a zasáhl Jórama mezi lopatky. Šíp mu pronikl srdcem a on se na voze zhroutil. Jehú řekl jeho štítonosi Bidkarovi: „Seber ho a vyhoď ho na díl pole Nábota Jizreelského. Vzpomeň si: Když jsme spolu jezdívali se spřežením za jeho otcem Achabem, Hospodin nad ním vynesl tento výnos: ‚Což jsem nedávno neviděl prolitou krev Nábota a jeho synů? je výrok Hospodinův. Proto ti dám odplatu na tomto dílu pole, je výrok Hospodinův.‘ Seber ho nyní a vyhoď ho na ten díl pole podle Hospodinova slova.“

Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: „Kdo to slyší?“
Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.
Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!
Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.
Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.
Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.
Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.

Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil mír. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.