čtvrtek 10. týdne v mezidobí B

I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,
hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost
při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citaru.
Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou:
Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr.
Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha,
ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží,
aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!

Den před Saulovým příchodem odhalil Hospodin Samuelovu uchu toto: „Zítra touto dobou pošlu k tobě muže z benjamínské země. Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem; on můj lid vysvobodí z rukou Pelištejců. Pohlédl jsem na svůj lid, jehož úpěnlivě volání ke mně proniklo.“ Když Samuel uviděl Saula, Hospodin ho upozornil: „To je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid.“ Vtom Saul přistoupil uprostřed brány k Samuelovi a řekl: „Pověz mi prosím, kde je tu dům vidoucího.“ Samuel Saulovi odpověděl: „Já jsem vidoucí. Vystup přede mnou na posvátné návrší, dnes budete jíst se mnou. Ráno tě propustím a odpovím ti na vše, co máš na srdci. Pokud jde o oslice, které se ti před třemi dny ztratily, neměj o ně starost, neboť se nalezly. Koho si však Izrael tolik žádá? Zdalipak ne tebe a celý dům tvého otce?“ Saul odpověděl: „Což nejsem Benjamínec? Z těch nejmenších izraelských kmenů? A má čeleď je ze všech čeledí Benjamínova kmene nejnepatrnější! Jak mi můžeš říkat něco takového?“ Ale Samuel vzal Saula i jeho mládence, uvedl je do hodovní síně a dal jim místo v čele pozvaných. Těch bylo na třicet mužů. Kuchařovi Samuel řekl: „Podej tu část, kterou jsem ti dal a o níž jsem ti řekl: Ulož ji u sebe.“ Kuchař pozdvihl kýtu i to, co bylo na ní, a položil vše před Saula. Samuel řekl: „Hle, polož před sebe, co zůstalo, a jez. Bylo to uchováno pro tebe na tento slavnostní okamžik.“ A dodal: „Proto jsem svolal lid.“ Tak jedl onoho dne Saul se Samuelem. Potom sestoupili z posvátného návrší do města a Samuel mluvil se Saulem na střeše. Za časného jitra, když vycházela jitřenka, zavolal Samuel na Saula na střeše: „Vstaň, propustím tě.“ Saul tedy vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven. Sestupovali k okraji města. Tu řekl Samuel Saulovi: „Řekni mládenci, ať jde před námi.“ A když je předešel: „A ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo.“

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.
Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova!
Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu!
Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.
Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!
Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!
Nyní vím, že Hospodin dá svému pomazanému vítězství, on mu odpoví ze svého svatého nebe bohatýrskými činy své vítězné pravice.
Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha.
Oni klesali, až padli, my jsme povstali a přetrváme.
„Hospodine, pomoz!“ Král ať nám odpoví v den, kdy budem volat.

Andělům Bůh také nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, kdežto o Synu je na jednom místě řečeno: ‚Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš? Jen nakrátko jsi ho postavil níž než anděly, pak jsi ho korunoval ctí a slávou, všecko jsi podrobil pod jeho nohy.‘ Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno. Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.