Velikonoční pondělí
Pravoslavné perikopy
Epištola - Sk 1:12-17;21-26
Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.
Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův.
Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.
V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří - bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí - a řekl:
„Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže,
ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě.
Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi,
od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.“
Vybrali tedy dva, Josefa jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje;
pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil,
aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“
Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.
Evangelium - J 1:18-28
Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“
Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“
Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně - jak řekl prorok Izaiáš.“
Ti vyslaní byli z řad farizeů.
Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte -
ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“
To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.