pondělí, začátek Velkého postu
Pravoslavné perikopy
Epištola - Žd 1:1-12
Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘
A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘
O andělích je řečeno: ‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘
O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘
A dále: ‚Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,
svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.‘
Evangelium - Mk 2:23-3:5
Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
Farizeové mu řekli: „Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!“
Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?“
A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“
Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou.
Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: „Vstaň a pojď doprostřed!“
Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?“ Ale oni mlčeli.
Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: „Zvedni ruku!“ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.