čtvrtek po neděli Celníka a farizeje
Pravoslavné perikopy
Epištola - 1J 1:8-2:6
Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není.
Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.
Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.
On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.
Kdo říká: ‚Poznal jsem ho‘, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.
Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme.
Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.
Evangelium - Mk 13:31-14:2
Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani SYn, jenom Otec.
Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;
aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.
Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“
Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
Říkali: „Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil.“