5. neděle velikonoční (4. po velikonocích)
Pravoslavné perikopy
Epištola - Sk 11:19-26;29-30
Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom židům.
Ale někteří z nich, původem z Kypru a z Kyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům.
Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu.
Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratří poslali do Antiochie Barnabáše.
Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni.
Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu.
Proto se Barnabáš odebral do Tarsu, aby vyhledal Saula.
A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.
Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku.
Učinili to a poslali sbírku po Barnabášovi a Saulovi jeruzalémským starším.
Evangelium - J 4:5-42
Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi;
tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.
Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi pít!“ -
Jeho učedníci odešli před tím do města, aby nakoupili něco k jídlu. -
Samařská žena mu odpoví: „Jak ty jako Žid, můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“ Židé se totiž se Samařany nestýkají.
Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“
Žena mu řekla: „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu?
Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“
Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň
Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“
Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“
Žena mu řekla: „Nemám muže.“ Nato jí řekl Ježíš: „Správně jsi odpověděla, že nemáš muže.
Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.
Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“
Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.
Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů.
Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.
Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“
Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“
Ježíš jí řekl: „Já jsem to - ten, který k tobě mluví.“
Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá s ženou. Nikdo však neřekl ‚nač se ptáš‘ nebo ‚proč s ní mluvíš?‘
Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:
„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“
Vyšli tedy z města a šli k němu.
Mezi tím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“
On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“
Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“
Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.
Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni.
Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.
Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“
Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“
Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo.
Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“