Pondělí po 4. neděli velikonoční
Pravoslavné perikopy
Epištola - Sk 10:1-16
V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku zvaného Italský.
Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.
Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“
Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe.
Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr.
Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“
Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže,
všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.
Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil.
Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:
Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.
Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“
Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.
Evangelium - J 6:56-69
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe - ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“
To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“
Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte?
Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. -
A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“