pátek 3. týdne po sv. Duchu
Pravoslavné perikopy
Epištola - Ř 9:6-19
Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest:
dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘
A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘
Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘
Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘
Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“
Evangelium - Mt 10:32-36
Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;
kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni;
a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.