Středa po 2. neděli velikonoční
Pravoslavné perikopy
Epištola - Sk 4:13-22
Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem.
A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.
Poručili jim, aby opustili zasedání; pak se mezi sebou radili:
„Co s těmi lidmi uděláme? Bůh skrze ně způsobil zřejmý zázrak. Všichni, kdo bydlí v Jeruzalémě, to vědí, a my to nemůžeme popřít.
Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat.“
Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili.
Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho.
Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“
A tak jim pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, zač by je mohli potrestat; také měli obavy z lidu, neboť všichni chválili Boha za to, co se stalo.
Tomu chromému, který byl zázračně uzdraven, bylo totiž už přes čtyřicet let.
Evangelium - J 5:17-24
On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“
To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.