1. neděle po Vánocích
Tradiční luterské perikopy
Epištola - Ga 4:1-7
Chci říci: Pokud je dědic nezletilý, ničím se neliší od otroka, ač je pánem všeho.
Je podřízen poručníkům a správcům až do doby, kterou otec předem stanovil.
Tak i my, když jsme byli nedospělí, byli jsme otroky vesmírných mocí.
Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,
aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.
Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.
A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic.
Evangelium - L 2:33-40
Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat
- i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“
Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let
a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.
A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.