Wachet auf, ruft uns die Stimme

Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘

V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí.

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,

Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá. Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. Gazele se podobá můj milý nebo kolouškovi. Hle, právě stojí za naší zídkou, nahlíží do oken, dívá se mřížováním. Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.

Vyjděte jen a pohleďte, sijónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost.

Já jsem svého milého a můj milý je můj, on pase v liliích.

Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův. „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách.“

Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.