Proto mne zaujala možnost porovnat nejen oba zpěvníky navzájem, nýbrž také provést jejich srovnání se současným německým evangelickým zpěvníkem, který spatřil světlo světa již v roce 1994. Vzhledem k rozsahu všech tří zpěvníků (dohromady mají zpěvníky 4539 stran) provedené srovnání nemohlo postihnout detailně všechny formální a obsahové shody či rozdíly mezi nimi. Doufám však, že při svém liturgicky zaměřeném srovnání jsem neopomněl žádný z významných momentů spojujících či odlišujících všechny srovnávané zpěvníky. Nejdříve se věnuji českému kancionálu, pak polskému zpěvníku a nakonec německému zpěvníku.
Český Evangelický kancionál SCEAV a LECAV
Nový český Evangelický kancionál je určen luterským církvím v Čechách, konkrétně Slezské evangelické církvi a.v. a Luterské evangelické církvi a.v. Zpěvník je v tvrdých deskách s pozlaceným nápisem Evangelický zpěvník a s vrytým luterským znakem (luterskou růží) na líci a po straně. Zpěvník má celkem 1232 stran.
Když pomineme Úvodní slovo na počátku zpěvníku a Vyznání víry na jeho konci, tak zpěvník se dělí na 10 částí: Úvod do bohoslužby, Písňová část (s oddíly Církevní rok, Bohoslužba a Víra - láska - naděje), Liturgie nedělí a svátků, Liturgie bohoslužeb (Liturgie 1, Liturgie 2, Liturgie 3, Svátost křtu svatého, Zpověď a Večeře Páně), Žalmy, Modlitby, Život křesťana, Poděkování zpěvníkové komisi, Abecední seznam písní a Seznam cizojazyčných písní.
Úvod do bohoslužeb vysvětluje evangelické pojetí bohoslužby jako součástí celoživotní oběti Bohu ve smyslu zasvěcení života Bohu. Bohoslužba je společenstvím slova a svátostí. Liturgie spolu s dogmaty a diakonií je projevem života víry - jde zde o posvátnou službu a kultické úkony v užším a širším slova smyslu. Další části Úvodu jsou věnovány všeobecnému kněžství, službě slova, Večeři Páně, hudbě a zpěvu, modlitbě, církevnímu roku, liturgickým barvám a jednotlivým částem bohoslužby (preludium, pozdrav, Introit, Kyrie eleison, kolekta, čtení Písma, kázání, přímluvné obecenství, vyslání, požehnání a společné písně).
Písňová část zpěvníku přináší celkem 799 písní, v tom 229 písní v oddíle Církevní rok, 258 písní v oddíle Bohoslužba a 312 písní v oddíle Víra - láska - naděje. Písně v oddíle Církevní rok se tématický dělí do pododdílů: Advent, Narození Páně, Starý a nový rok, Zjevení Páně, Postní období, Velikonoce, Nanebevzetí Páně, Seslání Ducha svatého, Trojice svatá, Pamětní dny, Díkuvzdání za úrodu, Svátek reformace a Závěr církevního roku. Písně v oddíle Bohoslužba se tématicky dělí do následujících pododdílů: Začátek a konec, Liturgické zpěvy (např. Kyrie, Gloria, Agnus Dei, Sanctus, Pater Noster), Slovo Boží, Křest svatý, Svatá Večeře Páně, Pokání a zpověď, Konfirmace, Manželství a rodina, Ráno, Poděkování u stolu, Večer, Vyslání do služby a Církev a ekumena. Písně v oddíle Víra - láska – naděje se tématicky dělí do těchto pododdílů: Oslavy, díky, modlitby, Ospravedlnění z víry a jistota spasení, Důvěra v těžkostech, Obrácení a následování Krista, Pod ochranou Boží lásky, Péče o stvoření, mír a vlast, Práce a cesty, Příroda a roční období, Smrt, vzkříšení a věčný život.
Část Liturgie nedělí a svátků přináší slavnostní Introit (vstup) a dále proměnné části pro 114 nedělních a svátečních bohoslužeb (jde o heslo dne, žalm dne, píseň dne, 6 liturgických textů, liturgickou barvu, Introit, Graduale a antifonu). Liturgie nedělí a svátků zahrnuje proměnné části čtyř adventních nedělí, Vánoc (24., 25. a 26. 12.), první neděle po Narození Páně, Silvestra, Svátku jména Ježíš (1. ledna), druhé novoroční neděle, Svátku Zjevení Páně, první neděle po Zjevení (Svátku křtu Páně), druhé až páté neděle po Zjevení, poslední neděle po Zjevení, neděle Septuagesimae, neděle Sexagesimae, neděle Estomihi, Popeleční středy, postní neděle v týdnu po Popeleční středě, šesti postních nedělí nesoucích tradiční názvy (Invocavit, Reminiscere, Oculi, Laetare, Judica, Palmarium ) a šesti postních bohoslužeb v týdnu po každé postní neděli, Velkého týdne, Velkého čtvrtku (Dne ustanovení Večeře Páně), Velkého Pátku (Dne ukřižování Pána Ježíše), Velké soboty, Velikonoc, Velikonočního pondělí, šesti nedělí po Velikonocích s tradičními názvy (Quasimodogeneti, Misericordias Domini, Jubilate, Cantate, Rogate a Exaudi), slavnosti Nanebevstoupení Páně, Svátku seslání Ducha svatého - neděle, Svátku seslání Ducha svatého - pondělí, Svátku Trojice svaté (Trinitatis), dvaceti čtyř nedělí po Trojici, třetí neděle před koncem církevního roku, předposlední neděle církevního roku, poslední neděle církevního roku - neděle Věčnosti, Slavnosti apoštolů a evangelistů, Památky augsburského vyznání - 25. června, Svátku promění Páně - 6. srpna, Poděkování za úrodu země, Památky reformace - 31. října, Památky zesnulých - 1. listopadu, Dne pokání, Prosby o obnovu církve, Bohoslužby o jednotu církve, Svátku misie, evangelizace a diakonie, Státního svátku, Dne matek, Dne otců, Svátku rodiny, Bohoslužby pro horníky, Začátku školního roku, Konce školního roku, Konfirmace, Bohoslužby před volbami do úřadu církve, Ordinace - Instalace, Církevního shromáždění, Památky posvěcení chrámu, mládežnické bohoslužby, ranní a večerní bohoslužby, Vzpomínky mučedníků církve, smuteční bohoslužby, šesti pohřebních bohoslužeb, pohřební bohoslužby při pohřbu faráře nebo církevního pracovníka a pohřební bohoslužby při pohřbu dítěte.
Část Liturgie bohoslužeb obsahuje tři liturgie bohoslužeb, řád Svátosti křtu svatého a řád Zpovědi a svátosti Večeře Páně. Svátost Křtu svatého by se měla vysluhovat v rámci sborového shromáždění po druhém čtení Slova Božího a odpovědi sboru, ve výjimečných případech ji lze vysluhovat po bohoslužbách nebo v jiných dohodnutých termínech. Liturgie křtu zahrnuje úvod, biblický text a promluvu faráře, modlitbu, Apoštolské vyznání víry, křestní otázky, slova ustanovení křtu svatého, akt křtu, požehnání křtěnce, modlitbu a požehnání rodiny. Zpověď lze konat samostatně před bohoslužbami, na počátku bohoslužeb po úvodním slovu nebo bezprostředně před svátostí Večeře Páně . Liturgie zpovědi předpokládá úvod, čtení biblického textu, krátkou zpovědní promluvu, společnou kající modlitbu, položení zpovědních otázek, rozhřešení (absoluci), děkovnou modlitbu a požehnání. Večeře Páně je zpravidla vysluhována v rámci sborového shromáždění po kázání, modlitbě, přání pokoje a následné písni. Ve výjimečných případech se může konat při zvláštním shromáždění, před bohoslužbami anebo po nich (před vydáním tohoto zpěvníku se Večeře Páně vysluhovala zpravidla při zvláštním shromáždění po bohoslužbách). Liturgie Večeře Páně předepisuje Úvod (dialog), Modlitbu Páně, Slova ustanovení Večeře Páně, modlitbu, pozdrav pokoje a distribuci (rozdávání) Večeře Páně. Po úvodu může následovat velká děkovná modlitba (Preface) a zpěv Sanctus, po pozdravu pokoje pak může následovat zpěv Agnus Dei .
Liturgie 1 předepisuje zvony, úvod, preludium, úvodní slovo, úvodní píseň, Introit, Sláva Otci (Gloria Patri), Kyrie, Sláva na výsostech (Gloria in excelsis Deo), kolektu (modlitbu), první čtení, píseň, druhé čtení, vyznání (Credo), píseň, čtení textu ke kázání, kázání, modlitbu, apoštolské přání pokoje, píseň, přímluvné modlitby, Modlitbu Páně (pokud není Večeře Páně), antifonu, kolektu, vyslání, Aronské požehnání, chvíli modlitebního ztišení, postludium a zvony. V rámci liturgie I lze konat svátost křtu i Večeři Páně. Liturgie 2 předpokládá tradiční slezskou hudbu a text. V jejím rámci existuje pouze možnost zařazení svátosti Křtu svatého. Oproti Liturgii 1 zde chybí přímluvná modlitba a vyslání, Modlitba Páně může být pronesena z kazatelny před přáním pokoje. Liturgie 3 se odlišuje od liturgie 1 hudbou (od Beaty Morávkové - Hlavenkové) a odlišným textem Úvodu a Gloria in excelsis Deo, ale v jejím rámci lze opět konat svátost křtu i Večeři Páně.
Část Žalmy přináší Úvod k žalmům, Návrh řazení některých žalmů v průběhu církevního roku, tři nápěvy k žalmům a texty 25 žalmů , které lze použít při bohoslužbě a při osobních a rodinných modlitebních chvílích. Část Modlitby přináší modlitby dětí, rodičů za děti, modlitby při křtu, pro období mládí a dospělosti, při konfirmaci, pro svatbu a manželství, práci, odpočinek a Den Páně, pro podzim života, smrt, umírání a pohřeb a příležitostné modlitby – při příchodu do chrámu, před bohoslužbami, při odchodu z chrámu, ranní modlitby (včetně ranní modlitby Martina Luthera), večerní modlitby, modlitby pro jednotlivé dny v týdnu, modlitbu před vyučováním a po skončení vyučování, modlitbu v nemoci a utrpení.
Část Život křesťana obsahuje biblické úvahy týkající se celého života křesťana od narození až do smrti. Jednotlivé oddíly této části jsou věnovány dětem a rodičům, mládí a dospělosti, aktivnímu životu, podzimu života, umírání, smrti a pohřbu. Závěr zpěvníku přináší tyto části: Poděkování zpěvníkové komisi (mezicírkevní zpěvníková komise se skládala ze členů SCEAV a LECAV), Abecední seznam písní a Seznam cizojazyčných písní. Poslední stránka zpěvníku obsahuje Modlitbu Páně, Apoštolské vyznání víry a Nicejsko-cařihradské vyznání víry.
Polský Evangelický zpěvník
Polský Evangelický zpěvník je určen luterským církvím v Polsku a v Čechách (na Slezsku) a reformované církvi v Polsku. Má celkem 1684 stran, tedy o 452 stran více než český kancionál. Polský zpěvník má tvrdé desky s bílým nápisem (názvem) a bílým křížem (na líci a po straně). Struktura polského zpěvníku je obdobná jako u českého kancionálu. V polském zpěvníku není Poděkování zpěvníkové komisi a Písně jsou před Úvodem do bohoslužeb (jde o obrácené pořadí než v českém kancionále). Žalmy a proměnné části liturgie (čili Liturgie nedělí a svátků) jsou součástí liturgické části zpěvníku (Liturgické pořádky). Zpěvník se vyznačuje barevnou úpravou, tj. barevným rozlišením jednotlivých částí , což český kancionál postrádá.
Písňová část polského zpěvníku (Pieśni) přináší celkem 955 písní, což je o 156 více oproti českému zpěvníku. Rozdělení písní je stejné jako v českém zpěvníku, pouze v části Víra, láska, naděje, láska je navíc téma Láska k bližnímu. Oddíl Církevní rok přináší 283 písni (čili o 54 písní více než v českém kancionále), oddíl Bohoslužba 292 písní (o 34 písní navíc) a oddíl Víra, láska, naděje 380 písní (tedy navíc 68 písní). Část Úvod do bohoslužby (Wprowadzenie do nabożeństwa) obsahuje také modlitby při bohoslužbě, které jsou v českém kancionále v částí Modlitby (jako příležitostné modlitby).
Část Liturgické pořádky (Porządki Liturgiczne) přináší hlavně čtyři liturgie - dvě luterské liturgie a dvě reformované liturgie. První liturgie představuje liturgii hlavní luterské bohoslužby s Večeří Páně (v doslovném překladu s oltářní svátostí). Tato liturgie odpovídá Liturgii 1 v českém kancionále. Je ovšem podrobnější. Např. přímo uvádí liturgii zpovědi (po první písni), křtu (po čtení evangelia) a Večeře Páně (po kázání), které jsou v českém kancionále uvedeny zvlášť. Liturgie Večeře Páně také přímo předepisuje Prefaci a Anamnézu. Druhá liturgie se týká luterské bohoslužby Božího slova. Neobsahuje proto zpověď a Večeři Páně, lze však v jejím rámci uskutečnit křest. Tato liturgie má dvě formy, které se liší obráceným pořadím Apoštolského přání pokoje a Modlitby Páně. Druhá forma navíc obsahuje Kolektu a Vyslání.
Obě reformované liturgie se týkají bohoslužby se Svátostí Večeře Páně (z sakramentem Wieczerzy Pańskiej). Obě liturgie obsahují zpověď těsně před Večeří Páně. Liturgie samotné Večeře Páně nepředepisuje ani Sanctus, ani Agnus Dei. Neuvádí se ani Preface, ani Anamnéza. Večeře Páně předpokládá modlitbu kněze, společnou Modlitbu Páně, slova ustanovení, píseň, distribuci Večeře Páně a votum kněze (Jděte v pokoji). Obě reformované liturgie vynechávají Úvodní slovo, Kyrie a Gloria Patri. Gloria in excelsis Deo tvoří Introit od narození Páně po Estomihi. Dále zde chybí Vstup do chrámu, tichá modlitba před bohoslužbou, kolekta a antifona. První liturgie obsahuje Vyznání hříchů a zvěstování odpuštění i u liturgie bez Večeře Páně, druhá liturgie tyto části nemá. Obě liturgie mají po Introitu modlitbu a požehnání pro bohoslužbu.
Část polského zpěvníku věnovaná liturgickým pořádkům obsahuje rovněž proměnné části bohoslužby (Części zmienne nabożeństwa). Zde najdeme Introit pro slavnostní bohoslužbu a hesla dne (týdne), žalm dne (týdne), píseň dne (týdne), liturgické texty a texty ke kázáním, Introit, Graduale a antifonu pro 115 bohoslužeb (81 bohoslužba se týká církevního roku, 12 stálých svátků a 22 zvláštních dní a slavností církve. Oproti českému kancionálu obsahuje tato část bohoslužbu na Den neviňátek (28. prosince), na den obětování Pána Ježíše – Očištění Panny Marie (2. února - v římskokatolické církvi jde o svátek Uvedení Páně do chrámu ), na Den zvěstování Panně Marii (25. března), Slavnost narození sv. Jana Křtitele (24. června - v římskokatolické církvi jde o svátek narození sv. Jana Křtitele), na Den navštívení Panny Marie (2. července - v římskokatolické církvi připadá Navštívení Panny Marie na 31. května), na Den archanděla Michaela a všech andělů (29. září - v římskokatolické církvi jde o svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela), Bohoslužbu o požehnání práce (1. května - v římskokatolické církvi jde o svátek sv. Josefa Dělníka) a na Svátek bratrské pomoci krále Gustava Adolfa. Naopak v polském zpěvníku chybí bohoslužba na Den matek, Den otců a na Svátek rodiny. Po proměnných částech bohoslužby následují v polském zpěvníku liturgie příležitostné bohoslužby - adventní, vánoční, silvestrovské, postní, velkopáteční a pohřební bohoslužby.
Poté polský zpěvník přináší liturgii domácí bohoslužby a každodenní liturgické modlitby. Každodenní liturgická modlitba je určena pro určité skupiny (duchovní, diákonky, studenty teologie) a pro zvláštní příležitosti (rekolekce, modlitební setkání). Najdeme zde ranní liturgickou modlitbu (jitřní), polední liturgickou modlitbu, večerní liturgickou modlitbu (nešpory) a noční liturgickou modlitbu (kompleta). Po liturgických modlitbách následují žalmy, je jich zde 37, tedy o 12 žalmů více než v českém kancionále (jde o žalmy 1, 4, 6, 18, 25, 31, 34, 41, 84, 98, 111 a 118).
Část polského zpěvníku Život křesťana (Zycie chrześcijańskie) odpovídá stejnojmenné části českého kancionálu s tím, že obsahuje i příležitostné modlitby, které jsou v českém kancionále v samostatné částí nazvané Modlitby. Část Vyznání víry církve (Wyznania wiary kościoła) přináší kromě Apoštolského vyznání víry a Nicejsko - cařihradského vyznání víry rovněž Athanasiovo vyznání víry (Athanasianum), které je věnováno Svaté trojici, jejíž vyznávání je nutné pro spásu. Závěr polského zpěvníku obsahuje Abecední seznam písní, Přehled písni s cizojazyčnými slokami a Přehled zdrojových materiálů Evangelického zpěvníku.
Německý Evangelický zpěvník
Německý evangelický zpěvník, vydání pro evangelické luterské církve v Bavorsku a Duryňsku , má celkem 1624 stran, tedy o 392 stran navíc oproti českému kancionálu, ale o 62 stran méně než polský zpěvník. Jeho tvrdé desky nesou na líci a po straně bílý nápis (název zpěvníku) a tři barevné čtyřúhelníky (žlutý, bledě modrý a fialový). Jednotlivé části zpěvníku jsou podobně jako u polského zpěvníku barevně odlišeny - šedá barva pro úvod a přílohy, žlutá pro písňovou část, fialová pro liturgickou část a zelená pro textovou část zpěvníku.
Po Úvodu (obsahujícím návod na použití zpěvníku), Obsahu a Registru textů, písní a modliteb následuje písňová část zpěvníku (Lied), která přináší jednak společné písně pro luterské i reformované evangelické církve v Německu, Rakousku, Alsasku a Lotrinsku, jednak ve zvláštním oddíle písně používané v Bavorsku a Duryňsku. Celkem se jedná o 669 písní, v tom o 535 společných písní a 134 písní regionálního charakteru. Německý zpěvník má tak méně písní než polský zpěvník i český kancionál. V německém zpěvníku se 154 společných písní týká církevního roku, 115 společných písní bohoslužby, 46 společných písní je biblických a 220 společných písní se týká tématu Víra - láska - naděje. Z regionálních písní se 31 týká církevního roku, 26 bohoslužby a 63 písní se týká tématu Víra - láska - naděje. Písňový oddíl týkající se církevního roku přináší adventní písně, vánoční písně, písně při změně roku, při Epifanii, postní písně, velikonoční písně, písně při Nanebevstoupení, svatodušní písně, pro svátek Trojice, pro zvláštní dny (pro svátek Jana Křtitele, svátek archanděla Michaela a Den Pokání) a pro konec církevního roku.
Písňový oddíl týkající se bohoslužby obsahuje písně při příchodu a odchodu, liturgické zpěvy (včetně Te Deum či Litanie), písně o Božím slově, písně ke křtu a konfirmaci, k Večeři Páně, písně ke zpovědi a sňatku, ke sbírce a vyslání a písně k ekumeně. Písně v oddíle Víra - láska - naděje jsou věnovány následujícím tématům: Chvály a děkování, Ospravedlnění a víra, Strach a důvěra, Obrácení a následování, Láska k bližnímu a nepřátelům, Stvoření, pokoj a spravedlnost, Ráno, Poledne, Večer, Příroda a roční období, Smrt a věčný život. Písně pro Bavorsko a Duryňsko se týkají církevního roku, bohoslužby a biblických písní (včetně žalmů a chval – žalmy 23, 42, 73, 95, 98, 96,2 a 103, 103, 139 a Magnificat). Písňové části polského zpěvníku i českého kancionálu v zásadě kopírují (až na malé odchylky) členění německého zpěvníku.
Část německého zpěvníku věnovaná bohoslužbě (Gottesdienst) obsahuje liturgii společných bohoslužeb (bohoslužeb společenství), kratších pobožností a dále žalmy ke zpěvu a promluvám. Oddíl věnovaný společným bohoslužbám přináší uvedení do bohoslužeb, modlitby pro bohoslužby, řád bohoslužby a stavební kameny bohoslužby (Kyrie, Gloria, Vyznání víry, Zpověď, písně při Večeří Páně a Otčenáš). Oddíl věnovaný kratším pobožnostem přináší liturgii společné pobožnosti, ranní, mírové, polední, večerní, meditativní, adventní a postní pobožnosti, společné modlitby z Taizé, tiché pobožnosti v kostele a pobožností v různých denních dobách (poledne, večer, noc). Oddíl Žalmy ke zpěvu a promluvám obsahuje Úvod k žalmům (včetně použití žalmů v rámci církevního roku), Všeobecnou řadu žalmů, Vstupní žalmy čili Introity (jednak dosavadní bavorské formy, jednak vstupní žalmy používané od roku 1856). Žalmy všeobecné řady přinášejí 52 žalmů (tedy více než český kancionál i polský zpěvník) a dále chvalozpěvy - Zachariášův chvalozpěv (Benedictus), Mariin chvalozpěv (Magnificat) a Simeonův chvalozpěv (Nunc dimittis). Dosavadních bavorských vstupních žalmů je dvacet a vstupních žalmů používaných od roku 1856 pak devatenáct.
Základní strukturu bohoslužby tvoří podle německého zpěvníku: tichá modlitba a zvony před bohoslužbou, zahájení a zvolání (hudba, pozdrav, úvodní píseň, Kyrie, Gloria, modlitba), zvěstování a vyznání (dvě čtení, vyznání víry, kázání), Večeře Páně (příprava darů a modlitba nad dary, Sanctus, velká eucharistická modlitba, Otčenáš, pozdrav pokoje, Agnus Dei, rozdělování darů, děkovná modlitba), Vyslání a požehnání (oznámení a přímluvy, požehnání a hudba na závěr), aktivity po bohoslužbě (diakonie, rozhovory, pohoštění, oslavy).
Německý evangelický zpěvník přináší čtyři liturgie (liturgické pořádky). Základní forma 1 (G 1) může (ale nemusí) obsahovat vyznání hříchů (Confiteor) a úvodní žalm (Introitus). Čtení předchází kolekta. První čtení je ze Starého zákona či epištoly a druhé čtení je z Nového zákona (epištola či evangelium). Vyznání víry může být Apoštolské či Nicejsko - cařihradské. Po kázání může následovat zpověď. Sbírka se koná mezi kázáním a Večeři Páně. Forma 2 (G2) přináší bohoslužbu s kázáním. Lze v ní případně vynechat čtení a vyznání víry, naopak lez připojit po kázání vyznání hříchů a zpověď. Otčenáš je situován po přímluvách a před vysláním.
Forma 3 (G 3) přináší bohoslužbu pro děti, která předpokládá zvony, hudbu, krátký pozdrav, úvodní píseň, modlitbu žalmu, úvodní modlitbu, Kyrie (lze ho vynechat), Gloria, vyznání (Apoštolské vyznání víry nebo píseň 616 či Ž 23,1 - 4), sbírku, biblickou dějepravu, společné oslavy, prosby a požehnání. Forma 4 (G 4) přináší starobylou bohoslužbu s kázáním a Večeří Páně. Oproti formě G 1 nepředepisuje uvítání, oznámení a přímluvy jsou po kázání (ne po Večeři Páně), chybí Epiklese (forma G 1 jí může obsahovat), po slovech ustanovení má zde následovat Agnus Dei, Otčenáš a pozdrav pokoje (u formy G 1 je nejdříve Otčenáš, následuje pozdrav pokoje a pak Agnus Dei).
Textová část zpěvníku (německy Text) přináší modlitby a texty k úvahám. První část textů nese název Stupně života (Stufen des Lebens) a je věnována narození a dětství, křtu, konfirmaci, mládí a dospívání, sňatku, stáří, umírání, smrti a pohřbu. V polském zpěvníku a českém kancionále odpovídá této části Život křesťana. Druhá část textů je věnována modlitbám a oslavám. Nejprve přináší šest ranních modliteb (včetně Lutherovy ranní modlitby), devět večerních modliteb (včetně Lutherovy večerní modlitby, Bonhoefferovy večerní modlitby z vězení, Augustinovy večerní modlitby či večerní modlitby Georga Christiana Dieffenbacha) a modlitby na každý den v týdnu. Část věnovaná oslavám během církevního roku přináší stručné vysvětlení vzniku a významu jednotlivých církevních svátků, včetně Dne svatého Mikuláše (6. prosince) a Dne sv. Martina (11. listopadu), které nejsou ani v polském zpěvníku, ani v českém kancionále.
Třetí část textů je věnována formování života (Leben Gestalten) – společnému životu i životu v osamění, přátelství a lásce, životu v manželství a rozluce, společenství v křesťanském sboru a cizincům v našem středu. Následuje téma nemoci a léčení (modlitby a přímluvy za nemocné, návštěvy nemocných, poděkování za uzdravení, křesťanské doprovázení pacientů) a téma škola, práce a volný čas (modlitby za školu, práci a trávení volného času). Čtvrtá část textů je věnována základu a projevům víry - Večeři Páně, zpovědi (vnitřní, osobní, společná zpověď), Bibli, modlitbě a meditaci, lásce k bližnímu a odpovědnosti a požehnání. Pátá část textů přináší Vyznání víry církve a nauková svědectví církve. K vyznáním církve se řadí Apoštolské vyznání víry, Nicejsko-cařihradské vyznání víry, Malý katechismus Dr. Martina Luthera a Augsburské vyznání. Teologická svědectví 20. století představují Teologické vysvětlení vyznavačské synody v Barmen (1934) a výňatek Konkordie reformovaných církví v Evropě (Leuenbergská konkordie).
Závěr německého zpěvníku přináší přílohy (Beigaben). K nim se řadí liturgický kalendář (texty a žalmy k nedělím a svátkům) a seznamy obrazů, děl chráněných autorským právem a abecední seznam písní a zpěvů.
Závěr
Český kancionál má nejméně stran (1232) a nejvíce jich má polský zpěvník (1684). Polský zpěvník má nejvíce také písní (955) a nejméně jich má německý zpěvník (669). Český kancionál má nejméně liturgií (3), ostatní mají 4 základní liturgie bohoslužeb. Český kancionál má sloužit ovšem pouze luterským církvím a ostatní dva zpěvníky i církvím reformovaným. Český kancionál nemá barevné rozlišení jednotlivých částí čí oddílů, což ostatní mají (nejvýrazněji pak polský zpěvník).
Polský zpěvník obsahuje nejvíce svátků v církevním roce, které nejsou v jiných zpěvnících. Jedná se o tři mariánské svátky (Očištění, Zvěstování a Navštívení Panny Marie), svátek bratrské pomoci krále Gustava Adolfa či o Bohoslužbu o požehnání práce. Výlučně český kancionál uvádí Den otců, Den matek a Svátek rodiny. Pouze německý kancionál pak Den sv. Mikuláše (Nikolaustag) a Den sv. Martina (Martinstag). Český zpěvník má nejméně žalmů (25) a nejvíce jich má německý zpěvník (52), který přináší i chvalozpěvy (Zachariáše, Marie a Simeona).
Německý zpěvník nejpodrobněji probírá malé formy bohoslužeb (pobožnosti a denní modlitby), kterým český kancionál na rozdíl od polského zpěvníku nevěnuje samostatný oddíl (má je v části Liturgie nedělí a svátků). Německý zpěvník má rovněž nejvíce rozšířenou část věnovanou vyznáním církví, která zahrnuje rovněž nauková svědectví 20. století. Německý zpěvník je nejstarší (1994) a tak byl jistě inspirací pro polský zpěvník (2002) i český kancionál (2005), u kterých došlo k určité úpravě struktury, obsahu i rozsahu.
Zdá se, že původní předloze (německému zpěvníku) více odpovídá polský zpěvník než český kancionál. Svědčí o tom např. barevná úprava německého a polského zpěvníku, zahrnutí domácích bohoslužeb, denních pobožností a žalmů do liturgické částí u obou zpěvníků či podobný rozsah (polský zpěvník má sice více stran, ale hlavně proto, že obsahuje více písní, což je pouze částečně kompenzováno větším rozsahem jiných částí u německého zpěvníku).
Nový polský evangelický zpěvník nahrazuje u SCEAV a LECAV stručný Zpěvník pro společné česko-polské bohoslužby Boží Slezské církve evangelické a.v. z roku 1986 . Tento zpěvník na pouhých 156 stranách přinášel české a polské Introity, Kyrie, Gloria a antifony pro společné bohoslužby a dále celkem 250 českých a polských písní pro společné bohoslužby. Přijetí nového polského zpěvníku proto přineslo kvalitativní skok v bohoslužebném životě SCEAV a LECAV.
Nicméně i nový český kancionál představuje pro LECAV a SCEAV značný pokrok. Nahrazuje totiž český kancionál, jehož první vydání pochází z roku 1947. Tento původní kancionál ve svém pátém vydání např. obsahuje jen 577 písní a pouze jeden pořádek služeb Božích (tradiční slezskou liturgii). Dále tento zpěvník přináší Introity, Litanii ke dni pokání, Sedm slov Pána Ježíše s kříže, řád Svaté Večeře Páně, antifony a seznam písní. Celkem má původní kancionál 606 stran oproti 1232 stranám nového kancionálu.
Vydání a přijetí obou zpěvníků tak jistě představuje pro obě luterské církve v ČR velký krok ke zkvalitnění a prohloubení jejich bohoslužebného života. Oba nové zpěvníky, polský i český, by se mohly stát potěšením pro členy SCEAV a LECAV a bezpečně je provázet po celý církevní rok.
Literatura:
Bouše, Zdeněk Bonaventura: Malá katolická liturgika. Tradice, kritika, budoucnost. Praha: Vyšehrad 2004, 230 s.
Evangelický kancionál Slezské církve evangelické a.v., V. vydání, Český Těšín: Církevní rada SCEAV, 1989, 606 s.
Evangelický kancionál pro Slezskou církev evangelickou a.v. a Luterskou evangelickou církev a.v., Český Těšín: nakladatelství Infiniti art, s. r. o., 2005, 1232 s.
Evangelische Gesengbuch für Gottesdienst, Gebet, Glaube, Leben, Ausgabe für Evangelisch - Lutherischen Kirchen in Bayern und Thüringen, München: Evangelischer Presseverband für Bayern e.V, 1994, 1624 s.
Křesťanský kalendář 2007 s katolickým kalendáriem, ČR: Nakladatelství Charles Hellwin, 2006, 32 s.
Spiewnik ewangielicki. Codzienna modlitwa, pieśń, medytacja, nabożeństwo. Bielsko - Biala: Wydawnictwo Augustana, 2002, 1684 s.
Zpěvník pro společné česko - polské bohoslužby Boží Slezské církve evangelické a.v., Český Těšín: SCEAV, 1986, 156 s.
Autor je kurátorem pražského sboru LECAV. Zveřejněný text byl předložen jako seminární prace v předmětu "Liturgická teologie ekumenicky" na ETF UK v Praze v rámci studia na Institutu ekumenických studií.