Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Franusovo svědectví

Kromě 475. výročí Augsburského vyznání si letos připomínáme ještě další datum zvlášť významné pro reformaci v českých zemích: půl tisíciletí nás dělí od vydání Fránusova kancionálu v Hradci Králové, který lze pro jeho rozsah a pečlivou hudební redakci označit za nejvýznamnější hudební památku pohusitské doby. Sbírka zpěvů a duchovních písní, kterou v roce 1505 dal pořídit královéhradecký kožešník Jan Fránus, nám přibližuje zbožnost a hudební zázemí nastupujících literátských bratrstev, která měla rozhodující vliv na podobu evangelické bohoslužby v českých zemích.

Už od čtyřicátých let 15. století vznikala na půdě husitské reformace
literátská bratrstva: sdružení literně vzdělaných řemeslníků a
dalších měšťanů, která v církvi podobojí nahrazovala klášterní a jiné
chrámové sbory katolického ritu. V tomto městském prostředí, které
bylo hlavní oporou utrakvistického křídla české reformace, byla tehdy
běžná i latinská vzdělanost. Soudí se, že do Bílé hory v Čechách
působilo přes sto, na Moravě asi třicet literátských bratrstev. V
důsledku rekatolizace po Bílé hoře sice literátská bratrstva zanikla,
ale mnohde se pak fakticky měnila v náboženská bratrstva, pohřební
spolky a jiná seskupení. Literáti sehráli ještě značnou úlohu při
šíření katolické duchovní písně druhé poloviny 17. století a někde i
při provádění vícehlasé hudby, často však plnila hlavně funkci
zpěváků rorátů a předzpěváků při poutích a procesích.

V Hradci Králové se vyspělá církevní hudba pěstovala již ve 14.
století. Tradice literátského bratrstva v chrámu sv. Ducha je
sledovatelná od přelomu 15. a 16. století až do 19. století, při čemž
se literáti věnovali českému i latinskému zpěvu a pořizovali od roku
1505 řadu kancionálů či graduálů. Nejvýznamnější z nich je kancionál,
který vděčí za svůj vznik měšťanu Janu Fránusovi. Zámožný kožešník
byl jako většina hradeckých měšťanů stoupenec kališníků. Koncem 15.
století se stal městským konšelem a vykonával i funkci purkmistra,
tedy nejvyššího představitele města. Další část rozsáhlé tvorby
bratří literátů je Speciálník královéhradecký, který na stejném místě
vznikl přibližně o 25 let později a který v mnohem navazuje na
Fránuse.

Fránusův kancionál je dnes k dispozici k prezenčnímu studiu v Ústavu
pro klasická studia Akademie věd v digitální fotodokumentaci. Možnost
shlédnout kodex, který váží několik desítek kilogramů a má 367 listů
s bohatou malířskou výzdobou Janíčka Zmileného z Písku, je pro
každého cenným zážitkem. Pro muzikanta je pak nejcennější jeho
hudební obsah, který svědčí o pestrosti a různorodosti duchovní hudby
té doby.

Kdo si prolistuje dnešní Evangelický zpěvník narazí na 24 písní,
které pocházejí z Fránuse. Ovšem k této části dědictví české
reformace se dnes hlásí i široká ekuména, jak osvědčuje například
zpěvník "Mešní zpěvy", který výdala Česká liturgická komise
římskokatolické církve v roce 1988. A nemůže překvapit, že Fránusův
kancionál tvoří i jádro repertoáru pěveckého sboru Jeronym, který se
v Betlémské kapli na Žižkově každé úterý večer ve 20 hod. stará o to,
aby tradice literátských bratrstev v evangelické církvi i nadále
prospívala.


Vytvořil: Christof Lange
Poslední změna: čtvrtek, 29. září 2005 @ 13:42:14

21. červenec 2019
5. neděle po Trojici
Dominica VI. post Pentecosten
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Červenec >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        
Nadcházející události