Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Vánoční meditace J. Gerharda

Autor: Johann Gerhard
Přispěvatelé: Martin Grombiřík
Publikováno: úterý, 4. prosinec 2007 @ 12:12:58

Lutherské bohosloví 17. století bývá označováno za "mrtvou", "studenou" a "neživotnou" ortodoxii, ve které život víry a spiritualitu nahradily dogmatické půtky a precizní cizelování "čistého učení". Posuďte sami, je-li tomu tak. Přinášíme vám úryvek vánoční meditace jednoho z vrcholných představitelů lutherské ortodoxie, Johanna Gerharda (1582-1637)

O tajemství vtělení (de mysterio incarnationis)

Jesle Kristovy září.

Odveďme svoji věrnou duši z těchto časů a rozjímejme tajemství narození Pána. Boží Syn sestoupil z nebe k nám, takže můžeme přijmout naše přijetí za syny Boží (Ga 4:4.5). Bůh se stal člověkem, takže se my můžeme účastnit milosti od Boha a božské přirozenosti (2Pt 1:4). Kristus se chtěl narodit za svitu večerní hvězdy tohoto světa, aby naznačil, že dobrodiní jeho vtělení nebudou dosaženy v tomto přítomném životě, nýbrž ve věčném. On, který vskutku přináší Boží pokoj lidskému rodu, se chtěl narodit v době "míru" Augustova. On, který je pravým Osvoboditelem a Obhájcem svého lidu, se chtěl narodit v čase Izraelova otroctví. Chtěl se narodit pod vladařstvím cizího vládce, protože jeho království není z tohoto světa (J 18:36). Narodil se z Panny, aby naznačil, že on sám není počat nebo se nerodí mimo srdce těch, které apoštol nazývá duchovními "pannami" (2Kor 11:2), to jest nikoli v myslích těch, kdo lnou ke světu nebo ďáblu, nýbrž těch kdo lnou k Bohu v jednom Duchu. Narodil se čistý a svatý, aby posvětil náš nečistý a poskvrněný příchod na svět. Narodil se z ženy zasnoubené muži k poctě božského ustanovení manželství. On, který je světlem osvěcujícím temnoty světa, se narodil v temnotě noci. On který je pravým pokrmem našich duší, byl položen do krmítka - do jeslí. Narodil se mezi oslíkem a volkem, abychom byli přivedeni zpět k někdejší důstojnosti svého lidství, které zezvířečtělo hříchem. On, pokrm, ve kterém se nabízí největší bohatství Božího požehnání, se narodil v Betlémě, to jest v "domě chleba". On, jednorozený syn své matky na tomto světě, je také jednorozeným Synem Otce v nebi. Narodil se chudý a potřebný, abychom jeho chudobou zbohatli (2Kor 8:9). Narodil se ve špíně dobytčí stáje, aby nás přivedl k přebývání v nebeských palácích.

Posel takového velkého dobrodiní byl poslán z nebe, neboť nikdo na zemi by neporozuměl jeho významu. Zástupy andělů, které s námi mohou držet požehnané společenství pro vtělení Syna Božího, se radují. Takový veliký zázrak byl nejprve oznámen pastýřům, protože příšel skutečný Pastýř duší, aby přivedl ztracenou ovci k životu. Příčina tak velké radosti byl zvěstována mezi opovrženými a zahanbenými, protože nikdo, kdo není nespokojen sám se sebou, na něm nemůže vzít účast. To bylo ohlášeno bdícím zástupům při jeho narození, protože být účastníkem tak velkého bohatství nemůže být ten, kdo dřímá v hříchu, ale ten jehož srdce čeká na Boha.

Sbor nebeských zástupů, hluboce zarmoucen vinou našich prarodičů, radostně zpívá. Sláva Pána a jeho Krále se zjevila na nebi, které lidé ve svém vzdoru nenáviděli. Sestoupení andělů vzbudilo bázeň, protože se narodil ten který přišel, aby odstranil příčinu každého strachu mezi lidmi. Z nebe byla oznámena radost, protože se narodil ten, který je původcem a dárcem vší radosti. Lidé jsou vybízeni k tomu aby se radovali, protože příčina všeho smutku, nepřátelství mezi Bohem a člověkem, bylo odstraněno. Zní Gloria in excelsis Deo, "Sláva na výsostech Bohu", sláva, které se chtěli naši prarodičové zmocnit překročením Božího zákazu. V tomto narození se rozdílí pravý pokoj, protože dříve byli lidé Bohu nepřítelem a jejich svědomí bylo nepřítelem jim, dříve byli nepřátelé i sami mezi sebou. Zemi byl dán pravý pokoj, protože ten, kdo ji držel v zajetí, byl přemožen.

Přibližme se také s pastýři k jeslím Kristovým, to jest k církvi, a pojďme k tomuto dítěti zavinutému v plenkách, to jest ve svatých Písmech. Rozvažujme také s Marií nad slovy tohoto velkého tajemství a vytrvale a denně o něm přemýšlejme. Pokračujme svými hlasy ve zpěvu andělů a vzdávejme díky za jeho zásluhy a jejich velká dobrodiní. Zpívejme radostně a povzbudivě s nebeskými zástupy. Jestliže se andělé opravdu tak mnoho radují kvůli nám, o co více bychom se měli radovat my, pro které se toto nemluvňátko narodilo (Iz 9:6). Jestliže Izraelité pozdvihli hlasy a křičeli radostí, když byla přinesena Archa úmluvy (1Sa 4:5), která byla jen předobrazem a stínem vtělení Pána, oč více se máme radovat, když samotný Pán sestoupil a     přijal naše tělo. Jestliže Abraham byl šťastný, když viděl den Páně a připravoval se na čas kdy Pán sám přijme lidskou podobu, oč více bychom měli my, když s ním byla spojena naše přirozenost nerozlučnou a věčnou smlouvou?

Stůjme v úžasu nad nezměrnou laskavostí Boha, který, když jsme my nebyli schopni vystoupit k němu, rozhodl se on sestoupit k nám. Hleďme s údivem na nezměrnou moc Boží, který dokázal vytvořit nejdůvěrnější spojení mezi věcmi tak rozdílnými, jako je božství a lidství, takže člověk i Bůh se podobně mohou stát jedním. Divme se Boží moudrosti, která uměla najít způsob našeho vykoupen tam, kde jsme ani my, ani andělé neviděli žádnou cestu. Člověk urazil Boha a tato nekonečná urážka vyžadovala nekonečné zadostiučinění. Toto zadostiučinění bylo třeba od člověka, ale člověk nebyl schopen opatřit nekonečné zadostiučinění ani učinit zadost božské spravedlnosti bez nekonečného výkupného. A tak se Bůh stal člověkem, aby zadostiučinil za ty kdo zhřešili a zaplatil Nekonečnému nekonečné výkupné.

Stůjme v úžasu před tímto podivuhodným plánem Boží spravedlnosti a milosrdenství, které nebylo žádné stvoření schopno poznat, dokud Bůh sám sebe nezjevil, a nyní, poté co se zjevil, jej žádné stvoření nemůže plně obsáhnout. Žasněme a zvědavě jej nezkoumejme. Můžeme do něj chtít nahlédnout, ale nikdy mu úplně neporozumíme. Připusťme raději naši neznalost než možnost odmítnout Boží moc.

O  spasitelných plodech vtělení

Vzdej dík za vykoupení v Kristu.

"Zvěstuji vám velikou radost", řekl anděl při narození Spasitele (Lk 2:10). A ta je vskutku velká a větší, než může lidská inteligence pochopit. Velké bylo [i] zlo. Byli jsme drženi v zajetí pod Božím hněvem, mocí ďábla a věčným zavržením. A teď nám byla opravdu zvěstována velká radost, protože přišel na svět ten, který by nás vysvobodil ze všeho tohoto zla. Lékař přišel k nemocným, Vykupitel k zajatcům, Cesta ke ztraceným, Život k mrtvým, spása k zavrženým. Tak jako Mojžíše poslal Hospodin aby vysvobodil izraelský lid z egyptského otroctví (Ex 3:10), tak byl také od Otce poslán Kristus, aby vysvobodil celý lidský rod ze zajetí ďábla. Tak jako se holubice vrátila do archy s olivovou ratolestí, když opadla potopa světa (Gn 8:11), tak přišel do světa i Kristus, aby kázal o pokoji a smíření mezi Bohem a člověkem.

Proto zpívejme radostně o jeho zásluhách a uvažme velké milosrdenství Boha, který nás tak mnoho miloval, i když jsme ještě byli nepřátelé (Řím 5:8). Nepohrdl přijetím naší přirozenosti v nejtěsnějším sjednocení s božstvím. Proč by pak měl odmítnout ty, se kterými se spojil podílem na tělesnosti? Proč by měl dokonce nenávidět své vlastní tělo (Ef 5:29)? Jak by mohlo nejvyšší a nekonečné Milosrdenství odmítnout nás, kteří jsme byli skrze ně samé učiněni podílníky jeho vlastní přirozenosti?

Kdo je schopen pojmout velikost tohoto tajemství rozumem, natož pouhými slovy? Zde je nejvyšší ušlechtilost i ubohost, nejvyšší moc i bezmocnost, nejvyšší velebnost i chatrnost. Co je vznešenější než Bůh a ubožejší než člověk? Co je silnější než Bůh a slabší než člověk? Co je slavnější než Bůh a křehčí než člověk? Nicméně, nejvyšší Moc nalezla způsob jak toto spojit, protože nejvyšší Spravedlnost to pokládala za potřebné.

Je podivuhodné, že naše maso a kosti pro nás stvořil Bůh. Ale ještě podivuhodnější je to, že se Bůh sám stal tělem z našeho těla a kostí z našich kostí (Ef 5:30)

Má duše, tvůj Bůh, který tě stvořil, když jsi ještě neexistovala, který tě vykoupil když jsi byla zavržená hříchem, který ti poskytnul nebeskou radost, protože k tobě přilnul ve víře v Krista, tvůj Bůh je milostivý.




18. září 2019
středa po 13. neděli po Trojici
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Září >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30            
Nadcházející události