Liturgická barva: bílá
Neříká se Credo ani Aleluja. Naopak se v tento den zpívá Gloria. Po něm zmlknou varhany, ev. zvony, které se rozezní opět o velikonoční vigilii. Je vhodné zařadit právě zde - na začátek velikonočního třídení - společnou zpověď s absolucí. Můžeme tak navázat na starocírkevní tradici, v níž na Zelený čtvrtek byli do církve přijímání ti, kdo činili pokání.
Vstupní antifona:
Chlubíme se pouze křížem našeho Pána Ježíše Krista,
jím jsme vykoupeni a vysvobozeni. (podle Gal 6,14)
nebo
Pane, ty jsi živý chléb z nebe,
a tvá krev je nápojem života. (podle Jan 6,51a.54)
Úvod do liturgie:
Slavíme večerní hostinu na rozloučenou s Ježíšem a připomínáme si začátek jeho utrpení na Olivové hoře: jeho smrtelný strach, zradu a zatčení. Především si však chceme připomenout (a znovu slavit) dar svaté večeře Páně, kterou Kristus dal své církvi jako trvalou památku své přítomnosti mezi námi.
Úvod ke společné zpovědi
V tomto postním období jsme slyšeli volání našeho Pána po zesílení našeho boje proti hříchu, po odmítnutí zla - všeho toho, co nás odvádí od milujícího Boha i jednoho od druhého. Toto je zápas, ke kterému jsme byli povoláni při křtu.
Jsou-li ve sboru katechumeni, může předsedající přidat:
Duchovní kázeň postu jsme sdíleli s bratry a sestrami v Kristu, kteří budou letos pokřtěni při velikonoční vigilii.
Ve společenství církve Bůh nikdy nevyčerpává odpuštění hříchů a dar pokoje smíření. O této noci vyznejme své hříchy proti Bohu i bližním a přistupme k oslavě velikonoc smíření s Bohem i jeden s druhým.
Vyznání vin
- podle pravoslavné liturgie:
Jsme zde,
abychom společně volali k Bohu,
naslouchali jeho slovu
a ve svaté večeři
se spojili s naším Pánem.
V jeho přítomnosti se může zříci všeho:
svých starostí a úzkostí,
své bezradnosti a svých pout -
veškeré své viny.
Pán se nás nezřekne.
V tichosti před ním nyní vyložme,
co nás tísní a zahanbuje.
Ticho
Před tebou, Pane, a uprostřed tvé církevní obce
přiznáváme:
Mysleli jsme na zlo,
mluvili bez lásky
a jednali nespravedlivě.
Společně tě vzýváme:
Pane, smiluje se.
- podle W. Pannenberga:
Bože, náš Otče,
ty jsi nám ukázal ve svém Synu cestu života.
Vyznáváme,
jak těžko se od něj učíme
a jak neochotně jej následujeme.
Zavolal jsi nás
a my jsme tě neposlouchali.
Podal jsi nám ruku
a my jsme před ní couvli.
Mnoho jsme přijali a málo jsme děkovali.
Nejsme hodni tvé lásky.
Smiluj se nad námi a pomoz nám, Pane.
Odpusť nám,
že jsme promarnili čas
a zneužili své obdarování.
Odpusť nám,
že jsme si sami omlouvali, co jsme zanedbali
a za co jsme odmítli nést odpovědnost.
Odpusť nám,
že jsme dali druhým tak málo pocítit tvou lásku.
Smiluj se nad námi a pomoz nám, Pane.
Odejmi od nás, Pane, náš hřích,
abychom tuto bohoslužbu slavili s ryzím srdcem
a chválili tě čistými rty.
Skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Amen.
Absoluce:
Bůh všeho milosrdenství a útěchy
odpouští tvé hříchy.
Ať tě posiluje ve všem dobrém
a přivede tě do věčného života.
Amen.
nebo
Všemohoucí Bůh se nad vámi smiloval
pro utrpení, smrt a vzkříšení
našeho Pána Ježíše Krista.
V moci rozkazu,
který dal Pán své církvi,
zvěstuji vám:
Vaše hříchy jsou vám odpuštěny
ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.
nebo
Všemohoucí Bůh se nad námi smiloval
a odpouští nám skrze Ježíše Krista naši vinu.
Tak svědčí evangelium:
Nalomenou třtinu nedolomí,
a doutnající knot neuhasí.
Vstupní modlitba
- podle EA:
Pane, lámeme společně chléb
a přijímáme tělo Ježíše Krista, tvého Syna.
Prosíme tě:
Dej, abychom z jeho síly žili v lásce a pokoji,
aby on sám byl mezi námi,
protože jsme jeho tělem v tomto světě a navěky.
- starokatolická:
Bože, náš dobrý a laskavý Otče,
chceme slavit hostinu lásky, kterou nám odkázal tvůj Syn,
který se z lásky k nám vydal až do krajnosti.
Dej, ať nás tato jeho večeře sjednocuje.
Dej, ať všichni křesťané najdou cestu k jednomu stolu,
stejně tak, jako věříme,
že se všichni bez rozdílu jednou sejdeme
na věčné hostině ve tvém království,
které nám svým utrpením otevřel
Ježíš Kristus, náš bratr a Pán,
který s tebou v jednotě Ducha svatého
žije a všechen život tvoří
na věky věků.
- podle ELCA:
Svatý Bože, zdroji vší lásky:
v noci kdy se za nás vydal
nám Ježíš dal nové přikázání
abychom se navzájem milovali
jako on miloval nás.
Napiš toto přikázání do našich srdcí
a dej nám ochotu sloužit jeden druhému
tak jako byl služebníkem všech
tvůj Syn Ježíš Kristus
který s tebou a Duchem svatým
žije a kraluje jako jediný Bůh
po všechny věky věků.
Texty:
Ex 12,1-4(5-10)11-14; Ž 116,1-2.12-19; 1K 11,23-26; J 13,1-17.31b-35
Přímluvy
Modleme se k Bohu, který vydal svého Syna pro život světa:
Za všechny křesťany, kteří slaví svatou večeři Páně, aby se skrze Kristovo tělo spojili ve víře, prosme:
Kyrie eleison
Za všechny lidi, blahobytné i nouzi trpící národy, aby se rozdělili o svůj chléb, prosme:
KYrie eleison
Za naše blízké, s nimiž sedáváme den co den u jednoho stolu, abychom nacházeli čas pro jejich otázky a zájmy a abychom se s nimi podělili tako o své starosti a radosti, prosme:
Kyrie eleison
Za lidi, kteří přicházejí po nás, za naše děti a vnoučata, abychom jim podávali chléb a ne kameny, pokoj a ne válku, lásku a ne spory, prosme:
Kyrie eleison
Jako úvod k modlitbě Páně (po přímluvách nebo během eucharistie) možno použít:
Prosme společně Boha, našeho Otce, o náš vezdejší chléb.
Nad dary
Dobrotivý Otče,
tvůj Syn nám dnes dal příklad své sloužící lásky.
Ať jsou naše dary znamením naší připravenosti
přijímat jeden druhého tak,
jak jsi nás přijal ty v Ježíši Kristu,
tvém Synu, našem Pánu a bratru.
Preface
- starokatolická:
Ano, veliký Bože,
je to spravedlivé ti dnes s radostí děkovat.
Neboť náš Pán Ježíš Kristus
tento svátek založil jako připomínku své lásky,
své smrti a svého nepomíjejícího života.
Dal nám znamení nové a věčné smlouvy
a přislíbil nám,
že se všechno dovrší v budoucím království.
Proto se připojujeme ke chvále tvých andělů a svatých
a zpíváme (voláme) ke tvé slávě...
- luterská:
Opravdu je důstojné a spravedlivé,
je to naše povinnost i radost,
tobě, věčný Bože, vzdávat díky:
vždy a všude ti náleží chvála za dílo vykoupení.
Chválíme tě skrze našeho Pána Ježíše Krista.
On je chléb života a pramen spásy.
Zve nás ke svému stolu do společenství se sebou a mezi námi navzájem.
Ustanovil svůj hod jako pečeť nové smlouvy.
Proto se přidáváme k chvalozpěvu tvého lidu a celého stvoření,
zpíváme o tvé moci a slitování
a vyznáváme bez konce se všemi anděly...
Po přijímání
Děkujeme ti, dobrý Bože,
že jsme se dnes, na večeři tvého Syna,
posilnili pro naši životní cestu.
Shromažďuj nás stále znovu
ke společenství jeho stolu,
až do té doby,
než tě budeme bez přestání chválit a velebit
při nebeské hostině věčného života
na věky věků.
nebo
Pane Ježíši,
v této podivuhodné svátosti
jsi nám zanechal památku svého utrpení a smrti.
Ať v nás svátost tvého těla a krve působí tak,
aby plody tvého vykoupení
byly vidět v našem způsobu života
neboť ty žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem svatým
jako jeden Bůh nyní i na věky.
Amen.
Po přijímání se neuděluje požehnání. Shromáždění může setrvat v tiché modlitbě na památku Ježíšovy modlitby v Getsemane.
Písně:
EZ 308, 462
DEZ 682, 657 (vhodná na závěr)
zpěv z Taize "Ubi caritas" (vhodný k mytí nohou)