Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Lekcionáře: pozvání ke "stolu slova"

V církvích - jako je ČCE - které nepřikazují svým duchovním užívání pevně daného rozvrhu biblických čtení, se liturgům a kazatelům nabízí řada lekcionářů a perikopálních systémů. Alternativou k jejich používání zůstává ovšem čtení a vykládání biblických textů na pokračování (lectio continua) nebo volný výběr textů a témat podle momentální potřeby (daleko častěji však podle osobní záliby kazatele). Nejen že obojí - jakkoli jsou to způsoby legitimní a někdy situací opravdu vyžádané - vede často ke stírání rozměru liturgického roku, ale především ochuzuje "stůl slova" a posluchače o vyváženou a bohatou stravu Božího slova.

Pojďme se tedy ve stručnosti seznámit s nabídkou nejvýznamnějších dostupných lekcionářů na našem "trhu". Na základě úvah německého katolického liturgika Ansgara Franze, z jehož poznámek k revidovanému návrhu Luterské liturgické konference z roku 1995 k "Řádu čtení a textů ke kázání" v tomto článku vydatně čerpáme, bychom mohli rozdělit lekcionáře podle toho, zda ve svém uspořádání kladou důraz na tradici (např. luterský systém, vycházející z tzv. starocírkevních perikop), na souzvuk čtení (např. římskokatolický řád mešních čtení) nebo na připomínku co nejvíce důležitých biblických textů (např. tzv. ekumenický lekcionář). Důležité je, že všechny významné západní lekcionáře shodně počítají se třemi čteními dle starocírkevního dělení: Starý zákon - epištola - evangelium.

Dodejme ještě, že křesťanský řád biblických čtení se významně inspiroval praxí synagogální bohoslužby. V té bylo zvykem předčítat dvě lekce - první ze "Zákona" v rámci lectio continua a druhou z "Proroků" podle volného výběru. Ohraničené perikopy se ustálily až v době Talmudu: není bez zajímavosti, že zatímco palestinský Talmud počítal s tříletým cyklem perikop, v jeho bybylonské verzi se prosadil jednoletý cyklus.

Račte tedy vybírat...

Jednoletý cyklus: starocírkevní perikopy a luterský lekcionář

Tzv. starocírkevní perikopy, z nichž vychází luterský lekcionář stejně jako Agenda ČCE (1988), jsou doloženy od 7. století. Tento jednoletý cyklus čtení ovšem vykazuje zjevnou neúplnost ve velmi úzkém a "nereprezentativním" výběru lekcí. Teorie, která se snaží tuto skutečnost vysvětlit, říká, že starocírkevní lekcionář původně zahrnoval kromě nedělních také středeční a páteční lekce - a my tedy máme dnes k dispozici pouze jednu třetinu původní kompozice. Navíc: starozákonní a epištolní čtení jsou přiřazována evangeliu na základě zásady souzvuku a neobrážejí tak šíři jejich zvěsti.

Luterská církev tento deficit řeší doplněním jednoletého lekcionáře o šestiletý cyklus perikop ke kázání, zahrnující Starý i Nový zákon. Základem kázání se pak v některých letech stává jiný text než ten, který je čten v souvislé řadě starocírkevních perikop.

Pro českou evangelickou tradici není bez významu, že starocírkevní perikopy byly bohoslužebným čtením také v době Husově a používala je i Jednota bratrská.

Tříletý cyklus: římský perikopální systém a ekumenický lekcionář

Ordo Lectionum Missae (1969) je plodem požadavku II. vatikánského kocilu, "aby byl věřícím poskytnut bohatěji prostřený stůl Božího slova (SC 35)" a "aby bylo čtení z Písma uspořádáno bohatěji, rozmanitěji a vhodněji (SC 51)". Vatikánský řád zná tři roční cykly, v nichž zazní v polosouvislém čtení (lectio semicontinua) tři synoptická evangelia (A - Matouš, B - Marek, C - Lukáš) - texty z Janova evagelia zaznívají při slavnostních okamžicích liturgického roku. Starozákonní čtení je zde vybíráno k evangeliu na základě typologického vztahu (obraz - předobraz). Naproti tomu epištoly jsou pročítány průběžně. Nedělní tříletý cyklus doplňuje jednoletý feriální (pro všední dny roku) cyklus evangelijních čtení s dvouletým cyklem "prvních" čtení (SZ nebo NZ).

Z římského lekcionáře vychází Revised Common Lectionary (1992), který u nás zdomácněl pod přezdívkou "ekumenický lekcionář". Přebírá (víceméně) evangelijní a epištolní čtení římská, avšak na základě kritiky vatikánského výběru starozákonních lekcí (dávající zaznít pouze textům, směřujícím k evangeliu a jím určenému tématu neděle) k uvedeným přidává nové alternativní čtení, reprezentativní pro samotný Starý zákon s jeho zvěstnou šíří. Ekumenický lekcionář používají následující převážně reformované církve v USA a Kanadě: Anglikánská církev Kanady, Křesťanská církev (Disciples of Christ), Křesťanská reformovaná církev v Severní Americe, Episkopální církev, Evangelická církev, Luteránská církev v Americe, Evangelická luteránská církev v Kanadě, Svobodná metodistická církev v Kanadě, Interntaional Commission on English in the Liturgy (komise 26 římsko-katolických národních a mezinárodních biskupských konferencí), Luteránská církev - Missouri Synod, Polská národní katolická církev, Presbyterní církev (USA), Presbyterní církev v Kanadě, Reformovaná církev v Americe, Římsko-katolická církev ve Spojených státech, Římsko-katolická církev v Kanadě, Unitářské univerzalistické křesťanské společenství, Spojená církev Kanady, Spojená Kristova církev a Spojená metodistická církev.

Čtyřletý cyklus: Four Year Lectionary a návrh Miloslava Hájka

"Four Year Lectionary" (1990) je plodem iniciativy "Joint Liturgical Group" - fóra, které od poloviny 60. let usiluje ve Velké Británii o interkonfesní spolupráci. Uspořádání lekcionáře do čtyřletého cyklu chtělo v tomto případě učinit zadost kanonizaci čtyř evangelijních redakcí (A - Matouš, B - Marek, C - Lukáš, D - Jan). Evangelijním čtením, která jsou v období liturgického mezidobí řazena jako lectio (semi)continua, jsou přiřazována starozákonní a epištolní čtení, harmonizovaná s evangeliem.

Podobným - a přitom původnějším - návrhem se může pochlubit i naše domácí liturgická tvořivost. Miloslav Hájek vytvořil jako alternativu ke starocírkevním perikopám (zdá se, že problém kazatelské "svévole" při výběru textů byl v době přípravy agendy pociťován palčivěji než dnes!) podobný návrh. Ten čtenář najde s úvodem autora jako dodatek ke skriptům J. Smolíka "Radost ze slova" (Kalich, 1983) a v přepracované podobě v II. dílu Agendy ČCE na str. 401-407.

Na závěr svého článku F. Ansgar nabízí k diskusi, zda by nestálo za to pokusit se v období po Trojici spojit základní pohled "ekumenického lekcionáře" s jeho důrazem na dějiny spásy při (polo)souvislém čtení Starého zákona a užití starocírkevních perikop, které - v případě luterské tradice - udávají jednotlivým nedělím specifickou a nezaměnitelnou tvář.

FRANZ, Ansgar: Der Revisionsvorschlag der Lutherischen Liturgischen Konferenz 1995 zur "Ordnung der Lesungen und Predigttexte" - Anmerkungen aus der Sicht eines katholischen Liturgiewissenschaftlers, Fur den Gottesdienst Nr. 47 - Mai 1996


Vytvořil: Karel Šimr
Poslední změna: neděle, 24. říjen 2010 @ 21:12:13

25. květen 2019
sobota po 5. neděli velikonoční
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Květen >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    
Nadcházející události