Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Přímý přenos bohoslužby 1. neděle adventní (recenze)

Publikováno: úterý, 4. prosinec 2007 @ 00:32:38

Přímý přenos z II. sboru Českobratrské církve evangelické z Blahoslavova domu v Brně - rekapitulace a reflexe.

Shodou okolností jsem letošní první neděli adventní sledoval přímý přenos bohoslužby z Blahoslavova domu v Brně, který vysílala ČT 2. Stalo se, myslím, dobrým zvykem vést o podobě zejména v televizi vysílaných bohoslužeb veřejnou debatu (viz mládežnická půlnoční v roce 2006). Co jiného nám také zbývá, když se na českých teologických fakultách a pokud je mně známo ani v následujícím vzdělávání duchovenstva, neorganizuje žádný seminář nebo vzdělávání na téma bohoslužba v televizi? Dovoluji si tedy napsat několik svých postřehů z této bohoslužby. Poznámky jsem sepsal až asi 10 hodin po odvysílání přímého přenosu a během sledování bohoslužby jsem si kromě bohoslužby samé a své dvouleté dcery ničeho jiného nevšímal, nedělal jsem si tedy ani žádné poznámky. Možná také z toho důvodu budu uvádět některé informace nepřesně.

Bohoslužby vysílané v 10 hod dopoledne 2. prosince 2007 jsou podle mého názoru ukázkou právě probíhající liturgické obnovy v české evangelické církvi v dnešní době. Byly navíc ukázkou i dobře odvedené liturgické přípravy i profesionálně odvedeného, alespoň co mohu posoudit, televizního zpracování.

Jako divák jsem byl uveden do bohoslužby pohledem na shromážděné věřící, připravený stůl Páně a jemným a krátkým varhanním praeludiem. Z předsednického místa vlevo od stolu Páně, kde kromě předsedajícího a koncelebranta seděl i kurátor farního sboru, vstal po doznění praeludia kurátor a předsedající a zpoza stolu Páně zazněl od kurátora krátký a výstižný úvod do liturgie. Následně otevřel předsedající, Mgr. Jiří Malý, bohoslužbu tradičními trojičními slovy a introitem vybraným zřejmě dle propria de lectione. Po zpěvu žalmu, který zpívalo celé shromáždění, se koncelebrant, Mgr. Jaroslav Vítek modlil vstupní modlitbu, koncipovanou velmi výstižně k první neděli adventní a ústící do celým shromážděním recitovaným Kyrie. Následovala opět celým shromážděním zpívaná píseň s motivem Kyrie.

V bloku Služby Slova byla na prvním místě přečtena perikopa z evangelia podle Matouše. Text četla laická členka shromáždění a způsob, jakým četla, považuji za vzor hezkého čtení bible při bohoslužbách. Mezi čteními zazněl zpěv dětského chóru, proložený několika sólovými vstupy. Pak již vystoupil předsedající na kazatelnu a četl text z proroka Zachariáše. Z následujícího kázání mně v paměti utkvěly tři myšlenky: jednak zamyšlení nad prioritami, které si v životě klademe a které např. z pohledu návštěvy u nemocného berou za své, skutečná vážnost života oproti všude viditelným nevážným lákadlům a za třetí: aplikace přečteného textu na 18 let budování demokratické společnosti. Po kázání zazněla píseň celého shromáždění, veřejná zpověď vedená koncelebrujícím v podobě vyznávám-věřím a završená trochu nezřetelným slovem milosti (absolucí). Shromáždění dále vyznávalo svou víru slovy Apoštolského vyznání a zdravilo se pozdravením pokoje. Následovala píseň celého shromáždění a přímluvné modlitby, které vedl laik za spolupodílení dalších laiků, žen i mužů. Shromáždění se k prosbám připojovalo voláním: „Prosíme tě, vyslyš nás!“ Píseň mládeže na ryze vánoční téma cesty do Betléma byla předělem mezi Službou Slova a Služby stolu Kristova.

Blok Služby stolu Kristova začal příchodem předsedajícího za stůl Páně a standardně koncipovanou eucharistickou modlitbou. Dialog před prefací byl přeříkán předsedajícím bez reakcí shromáždění, stejně jako Sanctus. Shromáždění se připojilo až ke slovům Modlitby Páně, která se na závěr eucharistické modlitby zpívala v husitském provedení. Následovalo pozvání ke stolu Páně a přijímání. Jako televizní divák jsem viděl dva kruhy přijímajících, shromážděných kolem stolu Páně a propuštěných krátkými slovy „Jděte v pokoji“ a slyšel zpěv dvou písní celého shromáždění. Zřejmě přijímání dál pokračovalo, ale 60 minut televizního přenosu skončilo. V tu chvíli kamera ze zadní části Blahoslavova sálu dál zabírala slavící shromáždění a předsedající přímo na kameru televizním divákům sdělil, že bohoslužby v Blahoslavově domě budou ještě chvíli probíhat, ale že přenos končí a tak že se loučí. Po zveřejnění telefonního čísla, na který měli diváci v případě zájmu volat, se právě zpívaná píseň prolnula s režií dodanou varhanní hudbou a kamera zabrala píšťaly místních varhan jako pozadí pro televizní titulky. Tím přenos skončil.

Proč si myslím, že tyto bohoslužby jsou ukázkou právě probíhající liturgické obnovy v české evangelické církvi? Šlo jednak o kompletní bohoslužby, tedy jak službu Slova tak službu Kristova stolu. Bohoslužby byly zřetelně slaveny celým shromážděním, nikoli jen předsedajícím, který je shromážděním při své činnosti pozorován. Tato účast se projevila např. hlasitým aklamováním Kyrie ve vstupní části, v účasti laiků na čtení z bible a na přímluvných modlitbách a ve zpěvu schóly. V části Služba stolu Kristova zazněla eucharistická modlitba, nikoli pouze čtení slov ustanovení. Svou strukturou byly tyto bohoslužby liturgií západního typu dle současného stavu liturgického bádání.

Jako televizní divák a jako evangelický farář, kterého zajímá teorie a praxe podoby bohoslužby, si dovoluji nyní uvést několik svých osobních poznámek k této bohoslužbě.

1. překvapila mě teologická neujasněnost slavení první neděle adventní, resp. adventu jako takového. Předsedající v kázání řekl, že vyznáváme Kristovu blízkost a že Kristus je u svého nebeského Otce, aby vzápětí na to koncelebrující při pozvání k přijímání řekl: pojďme se radovat z Kristovy přítomnosti. Jak je to tedy s příchodem Krista, jak je to s jeho přítomností mezi námi či s jeho nepřítomností? Témata, která podle mě právě k první části adventu patří. Je-li tématem adventu (viz Agendy ČCE II, str. 45) očekávání Božího království, jaká je pak souvislost mezi tím, co zde na zemi budujeme, konkrétně v kázání zaznělo těch 18 let budování demokracie, a Božím královstvím? Neujasněnost tématu adventních nedělí se asi promítla i do výběru 2. písně místní schóly. Píseň byla v podstatě koledou a svým konstatováním, že se v Betlémě narodilo dítě, vůbec téma 1. neděle adventní nerozvinula.

2. obvykle se v diskuzích o liturgii ČCE říká, že tou hlavní účastí lidu jsou písně, které zpívá celé shromáždění. S tím souhlasím. Jaký smysl však takové písně mají, pokud divák přímého přenosu bohoslužby nevidí slavícím do zpěvníku na slova těchto písní, artikulaci textu písní akusticky neslyší, nezná slova písní zpaměti ani nemá k dispozici evangelický zpěvník? Proč například slova písní, které zívalo celé shromáždění, nebyla režií puštěna do televizního titulku? Pohled na místní zpívající obec by tak byl doplněním textu, který by v tu chvíli divák viděl na obrazovce a který by si mohl spolu se shromážděním pobrukovat.

3. myslím si, že služba Slova byla ochuzena o jedno čtení. Četlo se evangelium, četl se starozákonní text, proč se nečetla epištola? Odpovědí možná je, že epištolní čtení bylo umístěno až na závěr bohoslužby a plnilo funkci poslání. Domnívám se, že bohoslužby nějak odráží dějiny spásy, že tedy číst slova Starého zákona, slova dopisů psaných pro ranou církev a slova evangelií má svůj dobrý smysl a to i za cenu, že se o 3 minuty zkrátí kázání.

Tím hlavním ve službě Slova bylo kázání. Co ale s televizním přenosem, když formou kázání je 15 minut dlouhý monolog? Kameraman tak hledal něco zajímavého a poutavého. Myšlenky kazatele měl dle kameramana zřejmě doplnit pohled na jednotlivé členy místního sboru, kteří pozorně poslouchali. Myslím si, že k přípravě televizního přenosu musí patřit také příprava materiálu pro režii, který bude vhodným obrazovým doplněním kázání.

4. jak jsem již výše uvedl, dával jsem při sledování této bohoslužby pozor na svou dceru. Občas jsem se tedy díval jinam než na televizi. V první chvíli mě proto velmi překvapil způsob, jakým se předsedající modlil eucharistickou modlitbu. Z toho způsobu jsem totiž měl napřed pocit, že znovu káže: úplně stejně četl napsaný text a střídavě se díval na lidi. Myslím si, že rozdílnost mezi žánrem kázání a žánrem modlitby vyžaduje i jiný způsob postoje toho, kdo káže resp. se modlí. Eucharistickou modlitbu jako ostatně všechny předsednické modlitby říká předsedající za všechny shromážděné, na jejich místě. Proto všichni shromáždění takovou modlitbu odsouhlasují svým „amen“. Modlím-li se tedy za všechny, mohu přitom slova té modlitby říkat jim? Copak je spíše nepředkládám Hospodinu? Osobně mně velmi inspirují slova žalmistů (např. Ž 63,5; 77,3; 28,3) o pozvedání dlaní a rukou k Hospodinu. Pokud by předsedající měl rozepjaté ruce s dlaněmi obrácenými k nebesům, jistě bych hned věděl, že se modlí a nikoli, že opět káže.

5. patří k základním principům liturgiky, že bohoslužba roste ze života křesťanů a křesťanek a směřuje do jejich života po skončení bohoslužby. Tuto skutečnost lze v bohoslužbě znázornit mnohými věcmi, např. tím, že se přinášejí dary na stůl Páně, že součástí shromáždění je sbírka nebo i informace ze života sboru a pozvání do společenství tohoto sboru. Nic z toho se v bohoslužbě neodehrálo. Jediná informace, ze které bylo poznat, že se v přímém přenosu vysílaná bohoslužba odehrává ve stejný čas, ve kterém jsem se díval na obrazovku, byla zmínka kazatele o 18 letech demokracie. Jak by třeba působilo, kdyby se v rámci shromáždění konala sbírka ve prospěch občanského sdružení Život 90, což je subjekt, na který se sbíralo v rámci prvního adventního koncertu České televize vysílaného na ČT 1 od 18 hod. tutéž neděli?

6. Velmi nešťastné se mně zdálo ono předčasné ukončení přenosu. Odpovědí možná bude, že my jsme slavili a oni (tedy diváci) k tomu byli přizvání a že bohoslužby nelze zkrátit. Myslím si, že by stačilo již velmi málo, aby se celá bohoslužba vešla do plánovaných 60 minut. A že ono nedodržení časového harmonogramu hraničí až s pohrdáním divákem. Tím zkrácením by mohlo být nedublování částí liturgie, např. kréda, které říkal koncelebrující jako součást veřejné zpovědi a vzápětí je říkalo celé shromážděním jako apoštolské vyznání víry.

Můj učitel evangelické liturgie, zemřelý farář Jiří Štorek říkal, že by se své známé na bohoslužby ve svém sboru styděl pozvat a že to chce ještě hodně práce. Že to chce ještě hodně práce je jistě pravda. Na bohoslužby 1. neděle adventní bych však přes výše vypsané poznámky s chutí kohokoli pozval. Osobně jsem se účastí na těchto bohoslužbách cítil obdarován a prožil požehnaný začátek adventu.

Tomáš Drobík



Pro přidávání komentářů musíte být přihlášeni.
21. březen 2019
čtvrtek po 2. neděli postní
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Březen >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Nadcházející události