Katechetická inspirace pro 13. neděli po sv. Trojici

První čtení: Dt 4:1-2;6-9 nebo Pís 2:8-13 Mezizpěv: Ž 15 nebo Ž 45:1-2;6-9 Druhé čtení: Jk 1:17-27 Evangelium: Mk 7:1-8;14-15;21-23

Druhé čtení: Jk 1:17-27

'Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.
Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.
Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.
A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;
podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.
Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.
Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.
Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
(CzeCEP)

Evangelium: Mk 7:1-8;14-15;21-23

Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze zákoníků, kteří přišli z Jeruzaléma.
Uviděli některé z jeho učedníků, jak jedí znesvěcujícíma, to jest neomytýma rukama.
(Farizeové totiž a všichni židé se drží tradice otců a nejedí, dokud si k zápěstí neomyjí ruce.
A po návratu z trhu nejedí, dokud se neočistí. A je ještě mnoho jiných tradic, kterých se drží: ponořování pohárů, džbánů a měděných mis.)
Farizeové a zákoníci se ho zeptali: "Proč se tvoji učedníci neřídí podle tradice otců a jedí znesvěcujícíma rukama?"
Řekl jim: "Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: 'Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;
marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'
Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice."
Když znovu svolal zástup, řekl jim: "Slyšte mě všichni a rozumějte:
Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.
Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy,
cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost.
Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka."

textová verze

Myjete si před jídlem ruce? Proč? Co se může stát, když si je neumyjeme. Můžeme mít také špinavé srdce? Čím? Jak se to stane? Ježíš říká, že člověka neznečisťuje, co ho ušpiní zvenku, ale co je špinavé uvnitř. Co může očistit srdce? Boží odpuštění. Lidé si tehdy ponořovali ruce do vody, aby se očistili, a my jsme byli ve křtu ponořeni do vody – Bůh nás tak očistil a přijal za své děti.

Kolik času denně strávíte před zrcadlem? Znáte někoho, kdo před ním stojí často? Představte si, že apoštol Jakub nás vybízí, abychom se dívali do zrcadla často... Ale nemyslí tím skleněné zrcadlo, které máme doma, ale Bibli, Boží slovo. V něm se vidíme, jací opravdu jsme. Ale jde o víc: my sami se máme stát tím zrcadlem, na kterém se odráží Boží sláva. Takové zrcadlo ale musí být čisté. Lidé ve starověku neznali skleněná zrcadla, která stačí otřít rukávem. Používala se zrcadla z kovu, která bylo třeba leštit a cídit. Teprve pak v nich bylo něco vidět. Chceme-li, aby v nás byl vidět Boží obraz, musíme zrcadlo svého srdce a života udržovat čisté...