Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Liturgická tradice předbělohorských církví evangelických

Tento referát byl autorem přednesen na setkání ve Lštění v listopadu 2002. Jedná se pouze o (nedokonalý) písemný přepis mluveného projevu.

Tento referát byl autorem přednesen na setkání ve Lštění v listopadu 2002. Jedná se pouze o (nedokonalý) písemný přepis mluveného projevu.

Chtěl bych pojmout svůj příspěvek v širších souvislostech dějinných. Moje teze: pro člověka, který si říká křesťan, církevní dějiny nezačínají rokem 1415. (Natož pak 1918.) O reálné tradici Jednoty nebo utraqustických církví se moc neví. Je to nahrazeno pseudotradi-cí. Umělý konstrukt, který vznikl improvizací po pobělohorském vakuu. Převzaty byly myšlenkové proudy maďarské církve a slovenských luteránů a druhotně tak vzniklo to, co označujeme jako evan-gelickou tradici. Co bylo předtím, o tom víme málo. Pro mě dějiny tzv. katolické církve jsou integrální součástí naší církve, na kterou je nutno navázat. Budu to uvádět do souvislosti s hudbou v liturgii.

Liturgická hudba není hudební křoví, ale koná se jí bohoslužba. Stejně jako čtení nebo recitace nebo gesta, nonverbální záležitosti. Z tohoto důvodu to nebude úplně od věci. V 16. století byly vedle sebe dvě tradice, tak si to dělíme tradičně: utraquisti a Jednota. Chceme se zaměřit na kontinuitu liturgické tradice.

Zabývám se gregoriánským chorálem, který je nejautentičtějším způsobem vyjadřování v liturgii. Podle struktury textu, který se má sdělit, se vytváří melodie. V gregorianice se hudba podřizuje slovu. Ve zkratce: chorál vznikl z několika proudů, princip kantilace pochází ze synagogální boho-služby. Tónový systém je z Řecka. Takže jde vyplnění synagogální formy tónovým materiálem, na který je zvyklé evropské ucho. Žil svým životem v několika ohniscích - gregorianika ambrosiánská, galikánská, mozarabická a římská. Od 8. století tlak na unifikaci chorálu od Karla Velikého - z církevně politických důvodů. Unifikace je archetyp diktatury. Jednota je lépe ovládatelná než pestrost, která je míň přehledná. Snaha přizpůsobit vše římskému ritu. I když existovali jedinci, kteří spoustu materiálu zachránili. V rámci románského prostoru při misiích mezi germánskými a slovanskými národy se nedalo použít totéž. Při expanzi křesťanství za hranice římské říše nastal problém. Misionářům nikdo nerozuměl, zpěvy nikdo nechápal. Národní liturgie vznikaly z mešních zpěvů: Hospodine pomiluj ny- postaveno z melodického materiálu svátku Všech svatých. Základní melodická kostra je Christe audi nos. V gotické době, kdy se zvětšila kapacita kostelů a křesťanství bylo usazeno, existují snahy utvořit duchovní a světské písně na základě toho, co lidé slyšeli v kostele, tedy na základě gregoriánského zpěvu z bohoslužeb.

Když došlo k reformaci, k husitské, existuje snaha vytvořit liturgii v národním jazyce. A s tím vyvstává otázka liturgické hudby. Až na radikální sekty se k tomu bere materiál z oficiální liturgie, do národního jazyka se přebírá gregoriánský chorál. Preface, části ordinária. Konzervativnější část to udržela latinsky. Došlo k prolínání českého a latinského prvku.

Teď se dostáváme k tomu, co chceme slyšet. K Jednotě bratrské. Traduje se, že bohoslužba Jednoty byla prostá, jednoduchá, v podstatě bez liturgie. Jednota ale byla liturgickou církví - době Jana Blahoslava, do konce 16. století. Pak dochází ke kalvinizaci jednoty. Snaha navázat spolupráci s evropským kalvinismem. Z té doby máme bratrskou agendu. Tam je jakási struktura liturgie daná. Jinak máme informace nepřímé povahy, pozdějšího data (k tomu, jak vypadá liturgický rok, rozvrh čtení atd.). Další nepřímé reference jsou tzv. rubriky v kancionálech Jednoty bratrské. Rubrika - komentář k tomu, jak se liturgický prvek používá. Blahoslav usiloval o to, aby repertoár česky zpívaný byl co nejširší. Ivančický kancionál je ze 40 procent zjednodušený a na češtinu adaptovaný gregorián-ský chorál. Dřív se tvrdilo, že jen Jednota zásobovala ostatní církve zpěvy. To není pravda, bylo to vzá-jemné. Ať už to vidíme jako vykrádání či jako kooperaci. Jednota, nebo její lepší část, měla vědomí kontinuity liturgické tradice. Jednota byla, i když ne v takovém rozsahu, liturgickou církví. Existovala pevně daná liturgie.

Otázkou je, do jaké míry tvoří naši tradici také české luterství. Jednak byla snaha předložit ho veřejnosti jako úchylku od utrakvismu. Bylo to svázáno s němectvím, které v osvícenství bylo odmí-táno. Snaha zdůrazňovat vše české, do toho se luterství nehodilo. České luterství je zajímavé liturgicky. Stálo by za to se k této tradici přihlásit, nestavět výlučně na Jednotě. Utrakvismus - opravdu snaha o kalich, ne o počešťování. To až od roku 1524. S tradicí se tam nehýbalo. Používaly se latinské graduály. Existují mše k Janu Husovi. Byl pokládán za světce, spolu s Jeronýmem. Od začátku 16. století - čeština také v luterském hnutí.


Vytvořil: Martin Grombiřík
Poslední změna: pondělí, 14. únor 2005 @ 20:44:25

19. květen 2019
4. neděle po Velikonocích
Dominica IV. post Pascha (Cantate)
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Květen >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    
Nadcházející události