Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

1. neděle po Zjevení C (Svátek Křtu Páně)

Publikováno: čtvrtek, 30. prosinec 2004 @ 01:33:04

Texty:
Iz 43, 1-7
Ž 29
Sk 8, 14-17
L 3, 15-17.21-22

1. Kontext
Téma neděle: Člověče, jsi vyvolen.

Kontext církevního roku:

Dnešní nedělí končí (ve smyslu vyvrcholení) doba vánoční. Téma Ježíšova křtu spolu se začátkem jeho působení na svatbě v Káni (téma příští neděle) jsou původními prvky svátku Epifanie, tedy slavnosti Zjevení Páně, který je na Východě původním svátkem Kristova narození.

Je v tom určitá posloupnost: o Tiché noci přichází Boží slovo na svět, o Epifanii se dává poznat jako král, u Jordánu začíná své veřejné působení.

Kontext čtení:

Hospodin je se svým lidem. Staví ho do různých situací a znovu a znovu ujišťuje o své blízkosti. Sděluje mu plán, který s ním má. A dává mu sílu k tomu, aby své vyvolení a povolání vzal za své.

2. Text

Iz 43, 1-7
Hospodin ujišťuje svůj lid o svém vedení. Je to silný a mocný Hospodin, který zachraňuje a dává výkupné za svůj lid. Je to Hospodin stvořitel, který povolává jménem. Jeho stvořitelské Slovo doprovází a shromažďuje jeho lid. Slovo, které ve své síle, ale i betlémské chudobě vchází do světa.

Ž 29
Jde o hymnický chvalozpěv, který patří do novoroční liturgie svátku stánků. Je oslavnou písní na Boží stvořitelskou moc. Opěvuje Boží moc (vv. 1-2), popisuje jednotlivé přírodní jevy této moci (vv. 4-9) a vysvětluje smysl předcházejícího popisu: Bůh je stejně mocný při zničení nepřátel jako při ohlášené záchraně svých věrných. Byl Pánem nad potopou a je Pánem i své církve.

Sk 8, 14-17
Přijmout Boží slovo a být ve jméno Ježíše Krista toho vtěleného Božího slova pokřtěn je apoštoly ztvrzeno vložením rukou, a přijetím daru Ducha svatého. Máme zde obdobnou scénu, resp. stejné "postavy" jako v evangeliu: Ježíš je ve vodě pokřtěn, modlí se a sestupuje na něj Duch svatý.
Toto udílení a přijetí daru Ducha svatého patří dosud k obvyklé církevní praxi při slavnosti confirmatio (česky: biřmování). Jde o přijetí požehnání a Ducha svatého, který člověka posiluje, potvrzuje a obnovuje, naplňuje dary a posílá daného křesťana / křesťanku do služby.
Pozornost zaslouží také tradiční počet darů Ducha svatého, který vychází z Iz 11, 2. Izaiáš vypočítává sedm darů Ducha svatého při předpovídání Mesiáše, na kterého budou vylity ve svrchované míře. Tyto dary doprovázejí a sílí člověka při vstupu do veřejného života, aby zachoval svou víru a slovem i skutkem ukázal, že je křesťanem (křesťankou).

L 3, 15-17.21-22

15 Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
16 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."

21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

Z varování před jistotou, které je tradovaného dle pramene Q (v. 7-9), z příkazů pro jednotlivé skupin, které pochází z Lukášova vlastního pramene (v. 10-14), a z ohlašování toho, který přicházejí (v. 15-18) formuluje Lukáš Janovo prorocké kázání. Celé toto kázání zarámovává zvěstí o Janově povolání (v. 1-6) a zprávou o jeho zatčení (v. 19-20). Oproti Markovi a prameni Q formuluje ve verši 15 zprávu o falešném očekávání Mesiáše a ve verši 18 mluví o hlásání evangelia Janem Křtitelem. Následuje poznámka o jeho zatčení. Tím je proroctví o Ježíši ještě více odděleno od hrozeb soudu ve verších 7-9. Slova 16. verše od sebe Jana a Ježíše odděluje tak, že výpověď o Janově křtu vodou na začátku (v.16a) je v protikladu ke zprávě o křtu Duchem svatým na konci (v. 16d). Mezi tím je ale naopak před svým služebníkem Janem, který mu není hoden zavázat řemínek jmenován Ježíš jako ten, kdo přichází a je silnější. (Verš 16a a 16d je v malém totéž, co je psáno ve v. 7. a 22.).

15 Podobně jako ve verši 7. tvoří lid posluchačstvo a Jan káže všem.
16 Slova Jana Křtitele odpovídají skoro přesně tomu, co má Mt 3,11n. Lukáš jen odděluje křest vodou od křtu Duchem svatým (srov. v. 22). Ten silnější, který teprve přijde, je pro Jana Křtitele tím, s kým přijde poslední soud. Pro Lukáše je tím, kdo křtí Duchem svatým (Sk 1,5; 19,1-7). Vede ovšem také k soudu, neboť dodatek "a ohněm" Lukáš v Sk 1,5; 11,16 vynechává, nevztahuje ho tedy na oheň Ducha svatého (Sk 2,3). Tam ale, kde Duch člověka uschopňuje k přijetí Božího soud nad sebou samým, tam se proměňuje v požehnání.
17 Oproti Mt 3,12 se zdá, že očištění a shromáždění nastává již nyní, pouze spálení plev přijde teprve v budoucnosti.

15-20
Na jedné straně tedy Lukáš silněji odděluje Jana Křtitele od Ježíše možná proto, že se utvořily skupiny, které Jana ctily jako Mesiáše. Přes svou roli předchůdce nepřirovnává Lukáš Jana k Eliášovi. Zatímco Ježíš se Eliáši podobá (Lk 4, 25-27; 7,12-16; 9,61; srov. 8,55; 9,54; 10,4b) snad proto, že opět přišlý Eliáš je na stejné úrovni jako Mesiáš (1,11.76). Ačkoli Lukáš rád líčí Ježíšovo působení jako prorocké působení, popisuje jej zejména na začátku a konci evangelia jako Mesiáše.

Na straně druhé ale Lukáš oba úzce spojuje (srov. 11,1). Narození obou je "evangeliem" (1,19; 2,10) a oba jsou hlasateli "evangelia celému lidu Izraele" (1,80; 3,15; Sk13,24; Lk 2,10; 6,17; 7,1; 24,19). Oba "evangelizují" lid (Lk 3,18; 20,1; také Sk 8,25; 14,21), Jan káže obrácení se (3,3.8; Sk 13,24; 19,4), Ježíš káže božího království (Lk 4,43; srov. Mk 1,14f.). Janovo před-zvěstování patří ke křesťanskému vyznání (Sk 10,37;13,24). Jeho křest je začátkem křesťanského křtu; u Lukáše totiž nenásleduje žádný další křestní příkaz jak je tomu u Matouše (Mt 28,19). Jan Křtitel nabízí možnost obrácení, které přináší odpuštění hříchů (3,3; 7,19nn), stejně tak Ježíš: 15,1n; Sk 5,31; 11,18; 20,21. Ježíš platí také za proroka, podobně jako Jan (4,24; 7,16.39; 13,33; 24,19; jako prorok [viz k 1,76] Sk 3,22n; 7,35-37). Lk 7,28 neznamená, že Jan je vyloučen z božího království. Janovi učedníci, kteří tvoří jakoby konkurenci ke křesťanským sborům, jsou ve Sk 19,1-7 (srov.18,25) označeni jako (nedokonalí) křesťané. Jan Křtitel tak patří do času spásy jako jeho začátek (srov. Lk 16,16).

Po úvodu, který ve stavbě textu odděluje Ježíšův křest od křtu lidu, přichází tři rozhodující slovesa: otevření nebe, sestoupení Ducha svatého a zaznění božího hlasu, která "objektivně" ukazují a proklamací potvrzují, že: "Ty jsi můj Syn…". Podobně jako v Mt 3,16 mluví Lk 3,21 o "otevření se" nebe (ne o "protržení" - Mk 1,10); je to výraz, který patří k očekáváním poslední doby (Ez 1,1; Iz 64,1). Je nejisté, zda toto a pak i výraz o sestoupení Ducha svatého na Ježíše (=Mt 3,16) vychází z pramene Q tak jako vv. 16nn, ačkoli Q předpokládá titul Syna božího. Některé rukopisy čtou v. 22: "…já jsem tě dnes zplodil" (stejně jako Sk 13,33, kde jsou ale tím "dnes" myšleny velikonoce). Pochází to z pramene Q a kvůli rozporu s Lk 1,35 to bylo připodobněno k Mk 1,11? Možná to byli spíše židokřesťanští opisovači, kteří znění textu připodobnili Ž 2,7, aby tak zvýraznili Ježíšovo kralování.
22 Duch svatý se ukazuje v tělesné podobě. K tomu se vztahuje ono srovnání s holubicí ("jako holubice"!), ne jen na létání. Pro Lukáše jsou spíš než jednotlivosti, které mohly být uvedeny jen jako okrasa, důležité tělesné skutečnosti toho dění. Zajímá ho začátek Ježíšova působení, které vychází z jeho jednoty s Bohem. Úplně jiným způsobem než ve v.2. přichází Boží slovo k Ježíši a proklamuje jej přede "vším lidem" (v.21) jako Božího Syna. Realita události Ducha svatého je obrazně představena od Otce na Syna se vznášející holubicí, podobně jako později skrze ohnivé jazyky (Sk 2,3), zvláštní řeč (2,4; 10,44-46; 19,6) nebo zemětřesení (Sk 4,31). Boží hlas od sebe zřetelně odlišuje postavení syna k Bohu od postavení církve k Bohu. Pro Lukáše přitom není důležité vyhánění démonů a podobné projevy, ale svědectví darované Duchem svatým (srov. Lk 12, 10-12; Sk 1,8; 4,8.31; 6,10). Ježíš sám se zřetelně liší od proroků a těch, kdo činí zázraky. Ti se Duchem nechávají vést. On však nechává Ducha působit vědomě (srov. 4,1 a 12,10; 21,15; srov. 4,14; dále k 1,35; 2,40) a dává ho po svém nanebevstoupení své církvi (Lk 24,49). Proto je Duch Boží dar, a oproti židovství je darován celému společenství. Duch neuděluje poznání víry (tak jako v 1.Kor 2, 10-16), ale těm, kteří již věří a již jsou poslušní, dává sílu, aby tak žili (Sk 2, 38; 5,32). Proto často modlitba předchází přijetí Ducha svatého (Sk 4,31; 9,9.11n.; 13,1-3), také zde u Ježíše (což není v Mk 1,9 ani u Mt 3,15). Verše Lk 3, 21-22 nejsou zprávou o Ježíšově křtu, ale zprávou o Božím výroku a Božím jednání při modlitbě, která navazovala na křest. Řečtina totiž popisuje již vykonaný křest a ještě trvající modlitbu. To první, o čem Lukáš z činnosti dospělého Ježíše informuje, nám ukazuje, jak se Ježíš otevírá k přijetí Boží milosti a Boží síly (Sk 10,37n.).

3. Homiletické podněty: (Osnova exhortace)

Vzpomínáte si na svůj křest?

Ježíš se nechává pokřtít dohromady s "celým lidem". Nebyl to žádný zvlášť slavnostní akt. Tušil Ježíš, "co" na něj přijde? Byl povolán až zde? Směl se vůbec rozhodnout, zda chce být "Kristem"?Byl si toho Ježíš vědom? Rozhodl se Ježíš vědomě ke svému bytí Bohem? Věděl Ježíš o svém pověření? Byla situace u Jordánu obratem v jeho životě?

Lukášovo vyznání: Ježíš je Božím Synem. Naše dogmatická formule to odráží: pravý člověk a pravý Bůh. Je to podtrženo Božími slovy a Duchem svatým, který na Ježíše sestupuje jako holubice. Pro evangelistu Lukáše je důležité, že Ježíš - jako člověk - je Božím vyvoleným. Proto umisťuje křest na počátek Ježíšova působení. Bůh sděluje Ježíšovi jeho poslání tak, že to všichni mohou slyšet. Aby tomu také všichni věřili, ne jen to slyšeli, ale také viděli, sestupuje Duch svatý v podobě holubice.

Bůh má také s námi něco v plánu. Je jedno, zda jsme byli pokřtěni jako nemluvňata nebo konfirmováni jako 13-ti letí. Bůh každému / každé z nás dává v životě okamžiky takového obratu, jaké prožil Ježíš u Jordánu. Záleží zcela na nás, co s nimi uděláme.

-td-


James B. Janknegt: Ježíšův křest

Starokatolická kolekta:

Bože, příteli všech lidí,
při křtu v Jordánu jsi zjevil Ježíše
jako svého milovaného Syna.
Dej, abychom i my,
kteří byli znovuzrozeni vodou a Duchem svatým,
žili jaké tvé dcery a synové
skrze našeho Pána Ježíše Krista,
tvého Syna, který s tebou a s Duchem svatým
žije a působí navěky věku.

17. listopad 2019
22. neděle po Trojici
Dominica XXIII. post Pentecosten
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Listopad >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
Nadcházející události