Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

3. neděle adventní C

Autor: Marta Sedláčková
Publikováno: čtvrtek, 30. prosinec 2004 @ 01:33:02

Texty:
Sf 3, 14-20
Iz 12, 2-6
Fp 4, 4-7
Lk 3, 7-18

Sf 3,14-20
Siónská dcera má důvod k radosti a plésání – Hospodin přebývá blízko, uprostřed lidu. Jeho přítomnost je uzdravující, přináší změnu. Onen den bude dnem radosti.

Iz 12,2-6
Radostný tón neděle zaznívá i v tomto čtení, jde o jásavou chválu. Hospodin se nám stal spásou a záštitou, písničkou, která rozezní celý náš život. Hospodin uprostřed lidí!

Fp 4,4-7
Ve stanovený čas Bůh ve svém Synu skutečně sestoupil doprostřed lidí. V této blízkosti Boží jsme i my přijati skrze Ducha za syny a dcery Boží.

Lk 3,7-18

7-9
Od verše sedmého se evangelista navrací k Janovu zvěstování. Jan je pro Lukáše především kazatel (ne tolik křtitel). (Zajímavé je, jakou mnohost literárního zpracování zde Lukáš volí – polemické oslovení, řečnická otázka, podobenství.) Jan dobře ví, že se lidé nechají rádi svést k tomu, aby kázání soudu odsouvali stranou, jako obrazy, které nemají praktické důsledky. To je omyl, falešná cesta. Před hněvem Božím nelze utéci ani se mu vyhnout. Pokání je činného rodu, musí být “vidět”. Abrahamovými dědici a Božími dětmi se stáváme skrze odpovědné (odpověď-né) rozhodnutí. Ne skrze tělo (původ, rodinu), ani pouze skrze vyvolení (ad ap. Pavel). Je to odpověď na Boží čin, na Boží volání. Pokud neodpovíte, to by Bůh mohl své děti mít rovnou z hluchého a němého kamene! (Zároveň mne napadá další obraz “kamene” – zkamenělá srdce, které se Božím působením přeměňují na masitá.) Boží oslovení je pro všechny národy (tak se tradičně oživené kameny vykládají jako pohané, kteří přijali výzvu k pokání). Sekera už je na kmeni – dramatický obraz soudu, který je již přítomen, už se stačí se sekyrou jen rozmáchnout a kácení stromů začne. Život stromu je zjevný na plodech které nese, stejně tak pokání člověka na jeho činnosti, životě, myšlení. V logice podobenství je strom odpovědný za své ovoce. Pokud nenese ovoce, pak je připravena sekera a oheň. Takto stojí pod soudem každý jednotlivec i každé společenství.

10-14
Co máme dělat? Co máme dělat, abychom byli z tohoto soudu zachráněni? Jan na otázky jednotlivců ze zástupu odpovídá jednoduchými a velmi konkrétními pravidly a doporučenými činy lásky. (Téměř jakoby podobenství o stromu pokračovalo, nežádá velkolepé změny – aby na jabloních rostly broskve ). Nejprve je osloven lid. Jídlo a šaty jsou ty nejelementárnější potřeby, každý se o ně může dělit. Není vyžadován ideál chudoby, ale láska k potřebnému bližnímu. Vojáci a celníci, příslušníci problematických povolání, jsou také voláni k pokání (ne vylučováni). Nejsou špatná povolání (protože třeba soustřeďují do rukou lidí moc), v jakékoli činnosti se může projevit změna života – pokání, metanoia. Změny třeba v malých věcech, zvěst o nutnosti pokání, která pronikne do všech oblastí života člověka – nic není příliš malé nebo příliš špatné, aby nemohlo být osloveno a proměněno.

15-17
Stejně jako ve v 7 je odstavec uvozen nějakým chováním (uvažováním) lidu, na které Jan odpovídá, v podstatě je se zástupem v dialogu. Stále se jedná o budoucnost, mluví se nyní o očekávaném Mesiáši. To, že se lid ptá po Janově identitě, je legitimní, ptají se po jeho pověření od Boha. Jan odpovídá všem (na nevyslovené otazníky – aby bylo jasno) – není Mesiášem, je poslem, počátkem, za ním přichází silnější (Silnější – Hospodin!); metaforou o zavazování sandálů (tzn. ani otrockou práci není hoden dělat) ukazuje zřetelně distanci mezi sebou a Přicházejícím. Křest Duchem svatým a ohněm je odkaz na dobu církve, letnice, začleňování lidí do společenství církve skrze křest a vzkládání rukou. Zároveň je zde oheň jako symbol soudu (ad v 9 či 17). Obraz Boha jako zemědělce, který odděluje hodnotné od bezcenného, právě s představou soudu úzce souvisí.

18
Sumář. Jan je první evangelizátor, díky němu přicházejí lidé do kontaktu z radostnou zprávou, s evangeliem o tom, že přichází Bůh mezi ně. Jan napomíná, zve ke křtu -znamení pokání; Jan ukazuje mimo sebe – k Mesiáši. (V následujících dvou verších se dopoví (dopředu) Janův osud a pak se již “na scéně” objevuje Ježíš).

-ms-


Jan Křtitel na poušti (pravoslavná ikona)

Starokatolická kolekta:

Bože, náš Otče,
skrze Tvého Syna přichází do světa světlo a
radost.
Pomoz nám, abychom toto světlo a tuto radost
dávali dál,aby se všichni lidé dověděli o Tvé dobrotě.
O to prosíme Tebe,
Otce našeho Pána Ježíše Krista,
který s Tebou a s Duchem svatým žije a život
tvoří na věky.

nebo:

Dobrý Otče,
radujeme se, že naše spása je blízko
stejně jako svátky Narození tvého Syna.
Naplň nás světlem jeho příchodu, které proniká
každou temnotou
a dej nám trpělivost, důvěru a pevnou víru v jeho
spásu.Neboť on s tebou a Duchem svatým žije v našem
středu nyní i navěky.

17. listopad 2019
22. neděle po Trojici
Dominica XXIII. post Pentecosten
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Listopad >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
Nadcházející události