Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

2. neděle adventní C

Autor: Marta Sedláčková
Publikováno: čtvrtek, 30. prosinec 2004 @ 01:33:02

Texty:
Bar 5, 1-9 nebo Mal 3, 1-4
L 1, 68-79
Fp 1, 3-11
L 3, 1-6

starozákonní texty:

Báruk 5,1-9
Jeruzalém již může odložit roucho smutku a trápení. Nyní je čas obléknout se do oblečení radosti a slávy. Hospodin se totiž rozpomněl na svůj lid, shromáždí ho svým slovem. Lidu bude vrácena jeho důstojnost.

Mal 3,1-4
Pán přijde. Před sebou posílá posla, toho, který má Hospodinův příchod připravovat. Ten kdo přichází, posel i jeho Pán, přinášejí soud. Den tříbení, rozlišení. V soudu je naděje, ti, kdo projdou soudem, budou patřit Hospodinu (projít soudem znamená být změněn, ne zavržen).

žalmové čtení:

Lk 1, 68-79 Zachariášův chvalozpěv
Zachariáš v prorockém vytržení poznává, že starozákonní zaslíbení se začínají naplňovat právě teď, v jeho blízkosti. Hospodin se rozpomněl na svou smlouvu, svou přísahu, zachraňuje svůj lid, je mu blízko. Ve svém synu Janovi vidí Malachiášem zaslibovaného předchůdce Páně, zvěstovatele Božího zásahu, slitování a milosrdenství.

epištolní čtení:

Fp 1,3-11
Apoštol Pavel vděčně děkuje za křesťany ve Filipech a jejich dílo. Doufá, že jejich práce a láska se budou rozhojňovat, že budou růst v poznání a vnímavosti, aby ve "dni Ježíše Krista" byli shledáni jako ti, kdo rozpoznali na čem záleží, aby byli ryzí a bezúhonní.

evangelium podle Lukáše 3, 1-6

Vznešený Theofile, teď přeskočím další události z Ježíšova dětství a budu pokračovat zdánlivě jinde…

1-2
Evangelijní oddíl začíná datováním Janova vystoupení podle všech vládců a zemských pánů. Nad Judeou vládnou Římané se svým prefektem Pontiem Pilátem, zbytek území si podělili dědicové Heroda Velikého. (Bibl. text není geograficky přesný - chybí Samařsko atd., jde však zde především o čas, ne o přesnost geogr.-polit. uspořádání.)
Dějiny spásy patří do doby cizí nadvlády nad Izraelem. I židovští vládci mohou vykonávat svoji moc pouze pod římským císařem Tiberiem. (Je to stejné jako v exilní či apokalyptické literatuře - autor musí počítat s cizí nadvládou, a to nejen, když uvádí letopočet. Otázkou je, zda tak činí v rozpacích - tím přece uznává jinou vládu než Boží. Lukáš spíše uvádí bez váhání římskou říši jako dějinný rámec pro Boží intervenci.)
Po politických vládcích jmenuje Lukáš ještě dva velekněze, Annáše (veleknězem byl r. 6-15) a Kaifáše (18-36), prostě je spojuje s Ježíšovým působením. Zařazuje Jana resp. Ježíše i do (politicky)náboženského kontextu. (Protože i Josef Flavius mluví o velekněžích v množném čísle, myslí se tím pravděpodobně kolegium nejvyššího náboženského úřadu, je také možné, že se uváděl úřadující velekněz a s ním jeho předchůdci, pokud žili.)

A právě v té době, pod nadvládou, v nesamostatnosti, kdy se zdá být všechno jakoby svázané, v konkrétním čase "stalo se slovo Boží k Janovi…". Bůh promlouvá skrze proroka - je to podobná scéna jako v prorockých knihách. (Někteří vykladači tvrdí, že Jan je ještě postava starozákonní, jiní, že je postava přelomu - je stejně tak prorok jako už předchůdce Mesiáše.)Lukášovo literární zpracování ukazuje, že se zde začíná něco nového, nová etapa dějin, "nový letopočet". Historické zařazení je možné dále rozvést dvěma směry - jednak jsou události jaksi "vytaženy ze tmy", jsou postaveny do vztahu k tomu velkému světu. Na druhé straně je tady velká paralela k prorocké tradici, jde o "scénu povolání", po synchronismu (hist.zařazení) nenásleduje věta o činnosti Janově (jako u Mt a Mk), ale o zákroku Božím - stalo se slovo Hospodinovo k Janovi. Tak proniká Boží jednání do cest času.

3
Lk nepředpokládá, že Bůh činí své spásné události přímo. Přesto má jeho slovo dějinné, historické následky. Ty se však neprojevují mocí a slávou, jsou podivuhodně obyčejné. Bůh mluví, mluví přes svého posla - skrze Jana. To, co odlišuje tuto historickou postavu od jiných lidí, není na první pohled viditelné. Chodí zemí jako i jiní chodili. To, co je nové, je jeho zvěst, kterou přináší mezi lidi. Boží slovo si ho na poušti našlo a vyslalo ho k Jordánu, blíž k lidem. Jeho zvěstování neničí ani nenahrazuje všechny pozemské věci. Na druhou stranu není ani prázdné plácání bez následků. Boží slovo, Janem zvěstované, působí spásu - je to mocné slovo, pokud ho lidé slyší, pokud se jím nechají oslovit, poslechnou ho. Pak se mohou obrátit a činit pokání. Slovo přinese do jejich životů pohyb, obrat, změnu. Rozhodnutí změnit svůj život stvrzuje a symbolizuje křest v Jordánu. Lidé, kteří přicházejí, rozumí svému životu jako životu pod Božím soudem (viz verš 7nn). Vnímají nově nárok Boží na své životy. Zároveň se před nimi otevírá "druhá šance", možnost začít znova. Obrátit se, otočit se ke starému životu zády, a nést ovoce hodné pokání - nově myslet, věřit a jednat (co to konkrétně znamená, bude téma další neděle). K tomu všemu je (nás!) Jan naléhavě volá.

4-6
A Lukáš k tomu přidává svoje vysvětlení. Cituje Písmo - Iz 40,3-5. Už se to děje, začíná se plnit Boží zaslíbení.
Jan, to je ten předpověděný hlas, který předchází Pána. (Pán přichází!! Není slovo jen nemilosrdného soudu, ale slovo potěšení - Iz 40,1 - "Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh.) Janovo zvěstování je tedy vsazeno do širšího kontextu příchodu Páně. On sám je tím, kdo vyrovnává stezky a připravuje půdu pro setbu Ježíšovu. Zároveň svým kázáním vybízí poslouchající zástup k tomu, aby se i oni aktivně podíleli na očekávání Pána, na příchodu Mesiáše, na rovnání cest a na "slavnostním vyzdobení" světa i svých srdcí a činů. Jistě zní Izajášův citát také jako zaslíbení a ujištění: Ano, každá křivárna bude narovnána, všechny boule zatlačeny, pasti zasypány, místo škobrtání půjdete přímo za spasením Božím. Každý tvor, veškeré tělo uzří spasení Boží - příchod Pána a jeho spasení se netýká jen nějaké části lidstva, jen Izraele. Je to universální událost, všichni na ní mají podíl (vidět zde neznamená stát opodál, ale mít účast na ději).

Je to jakási pointa Janova zvěstování - toto všechno se děje - nabízí, protože přichází spasení Boží, sám Bůh se dotýká současnosti. Stojíme zde před výzvou Boží spasení přijmout, "být dotčen" Bohem. S tím samozřejmě souvisí soud, chvíle, kde se svatý Bůh dotkne nesvatého člověka. Také ze sz čtení je pak čerpána důvěra, že to není konec, ale naopak nový začátek pravého chválení a služby Hospodinu.

-ms-


Jan Křtitel (pravoslavná ikona)

Starokatolická kolekta:

Svatý a silný Bože,
vyburcuj nás k tomu, abychom ti sloužili s otevřeným srdcem.
Nepřipusť, aby nám každodenní úkoly a starosti
bránily jít vstříc tvému Synu,
který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a působí na věky věků.

nebo:

Veliký a svatý Bože,
voláš nás, abychom v každé době a v každé situaci
připravovali cestu pro Krista, v němž k nám přichází pokoj a smíření.
Dej nám odvahu, změnit svůj život podle tvé vůle
a lásku ke všem lidem bez rozdílu.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána a bratra,
který s tebou a Duchem svatým žije a tvoří život na věky věků.


21. červenec 2019
5. neděle po Trojici
Dominica VI. post Pentecosten
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Červenec >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        
Nadcházející události