Téma neděle: Ne povýšenost, ne krása a vznešenost v očích světa, ale služba je cestou k Bohu, odpovědí na jeho obětování za nás. Naše láska má zahrnovat i ty nejmenší, nepatrné. Kristovo mesiášské poslání se v této pasáži již začíná výrazněji ozývat.
Př 31, 10-31: Závěr knihy Přísloví chválí statečnou ženu a je jakýmsi zrcadlem pro hospodyně. Péče, která nezahrnuje jen nejužší rodinu (jak tomu namnoze chodí dnes), zahrnuje i chudé. (v.20) Celá práce opěvané ženy má i veřejný dosah a její snaha nevyjde naprázdno. Dojde chvály u svého muže, potomstva i v branách města.
Mdr 1, 16-2,1.12-22: Svévoloní lidé strojí úklady proti spravedlivému, chtějí ho prozkoušet tupením a mučením. Jsou plni životní skepse a ten, kdo neuvažuje podobně, jim překáží. (Tento stav je jistě docela dobře možné vzáhnout i na dnešní dobu.)
Jr 11, 18-20: Prorok si žádá od Boha vyslyšení svých proseb a argumentuje snahou, vše Bohu předkládat, nic mu nezatajit. Modlitba zde není pomstychtivá, ale je spíše výrazem víry v Boží spravedlivý soud.
Ž 1: Jedinečnost spravedlivého člověka je zde ukázána na tom, co nedělá. Doslova nechodí, nestojí a nesedí s těmi, kteří stavějí na špatnosti - to zahrnuje celý život člověka. Spravedlivý čerpá sílu z obecenství s Bohem a řídí se jeho Zákonem. Člověk se musí rozhodnout, po které cestě se vydá. (Umíme dnes říci některým věcem a lidem rozhodné ano, ano - ne, ne?)
Ž 54: Žalmista zde volá o pomoc Boha, který svůj lid přeci vždy ujišťoval svojí blízkostí a vůlí pomoci – na tu se nyní žalmista spoléhá. Ve v.6. čteme o těch, kteří jej podpírají. Bůh může pomoci skrze lidi ochotné sloužit ohroženým a trpícím (to je téma prostupující většinu textů této neděle).
Jk 3, 13 - 4, 3.7-8a: Jakub zaměřený na skutky milosrdenství i zde přichází s výzvou k dobrému způsobu života pocházejícímu z moudrosti. Kdo Boha hledá a po něm touží, nalézá jej. Moudrost se pak nikdy neprojevuje halasností a sváry, ale tichostí a (opět) pohotovostí k oběti.
Mk
9, 30-37 – Druhá předpověď utrpení a spor o
prvenství
v. 30-32: I to, co učedníci
zprvu nechápali, jim později po velikonočních
událostech pomohlo pochopit, co se vlastně stalo. Zde, na
cestě k Jeruzalému, však Ježíšovu předpověď
utrpení slyšet zřejmě nechtějí, to slovo je děsí
a nechápou ho. Nechápou ani další Ježíšovy
předpovědi o tom, že Bůh vydává svého Syna
do rukou lidí.
v. 33-35: Ježíš má o učedníky zájem, chce vědět, co je tíží, co je tématem jejich hovoru a myšlenek. Učedníci tuší, že jejich dohadování není zrovna něco pěkného ke sdělení. Jako mnoho dnešních lidí ani oni nechápou pravé poslání Mesiáše. Vidí jej jako někoho, kdo má vše pevně v rukou a kdo všechny triumfálně ohromí – oni se púak budou moci slunit v odlesku jeho slávy. A už přemýšlejí kdo jak a kde. Ježíš je zve ke zcela odlišnému pojetí. Napomíná je a vyzývá nezapomínat na ty, kdo jsou bezmocní, neohromují a triumf je nečeká.
v. 36-37:Ježíš staví Dvanácti před oči dítě, aby demonstroval, co má na mysli. Dítě zde není středem pozornosti jako někdo nevinný, dokonalý, důvěřivý. Dítě je příkladem těch, které nikdo nebere moc vážně, kdo jsou malí, bezvýznamní. Svým objetím neprojevuje Ježíš jen svůj cit, ale naznačuje zahrnutí dítěte do společenství, obecenství lásky. On přichází k těm, jimž byla Boží blízkost odepřena. Jen ten, kdo umí přijímat nepatrné a zavržené, může skutečně přijímat i Krista. S poslem podle židovského pojetí přichází pak i ten, kdo jej poslal. Přijetí Ježíše je tedy přejetím samotného Boha. My se snažíme šplhat osaměle vzhůru a přitom se Bůh sám sklání k nám.
Homiletické podněty:
Služba nemá být pro obdiv světa. Umíme se vyrovnat s tím, když nás za naše dobré snahy a činy nikdo nechválí, nikdo je nevidí? A přece nevyjdou naprázdno, před Bohem není nikdo z nás bezvýznamný.
Ani my nerozumíme jako učedníci často Ježíšovým slovům. Nebojíme se zeptat? A co teprve lidi mimo církev – tak často jsou plni neporozumění, neznalosti a předsudků vůči křesťanství. Umíme je povzbudit k zájmu o nalezení vlastního pohledu na věc? Umíme se sami stále ptát a nebýt se svými postoji a pohledy nikdy doživotně hotovi? Kde vane Duch, není možná strnulost a pocit vševědoucnosti.
Ježíš přišel k odmítaným
a odstrčeným. Kde jsou takoví lidé dnes? Snad
mezi dětmi, snad i mezi mnohými dospělými. Možná
je najdeme i tam, kde bychom je nečekali. I starý člověk se
na sklonku života stává ve své bezmoci jakoby
dítětem a potřebuje péči a pozornost.
Starokatolická kolekta:
Bože míru a lásky,
odstraň z našich srdcí všechny zlé myšlenky a přání.
Učiň z nás nástroje svého pokoje,
aby vyrostla setba tvé spravedlnosti
a svět byl obnoven v Kristu, tvém Synu,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.