Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Neděle po vánocích (Den mučedníka Štěpána)

Autor: Markéta Halamová
Publikováno: neděle, 30. leden 2005 @ 00:58:23

Texty: Iz 63, 7-9; Ž 148; Žd 2, 10-18; Mt 2, 13-23

Svátek mučedníka Štěpána je s největší pravděpodobností starší než vánoce. Připomíná motiv kříže a mučednictví (dokonalé svědectví víry) a naplněnou lásku k nepřátelům. Motivy v Lukášově podání Sk 6.8 - 7.60 (Obžaloba Štěpána, Štěpánova řeč před radou a Štěpánova mučednická smrt) a v perikopě Mt 2.13-23 se částečně prolínají:

- utrpení pro pravdu, pro Krista; následováním nastupujeme tuto cestu
- ohrožení "mocných" vede k pronásledování
- Boží plán vypadá v dějinách neúspěšně
- temné postavy příběhu jsou ti, kteří osnují své intriky a mají v rukou jistou moc

Mt 2.13-23
apokalyptické pozadí (Zj 12.4-6)
motiv dějin spásy (dějiny Izraele nabývají smyslu a plnosti; utrpení JK je provázáno s utrpením lidu staré smlouvy)
konkrétní dějinnost oddílu (Herodes, Archelaos)

členění:

Vyprávění lze rozčlenit na tři části, přičemž první (13-15v) a třetí (19-23) jsou formulovány paralelně (rozkaz anděla, vyjití, reflexe sz-ního citátu). Zvláštní postavení má prostřední část - krátká epizoda o zabití dětí v Betlémě, která tvoří působivý kontrast.

dějiny působení:

Ve srovnání s příběhem o klanění mudrců je tato perikopa omezenější. Přesto se od tohoto příběhu odvinuly některé legendy, které se zabývají útěkem do Egypta a líčí uctívání Ježíše. Divoká zvířata v Ježíšově přítomnosti krotnou, palmoví se ohýbá, aby poskytlo dítěti plody...("vědecká" církevní literatura vůči těmto legendám zůstává naprosto imunní).

záměr:

Na rozdíl od pozdějších legend si Mt odříká velebení betlémského dítěte. Neoslavuje Ježíše pomocí divů. Stručně a velmi střízlivě líčí ohrožení dítěte. Jakýkoliv supranaturální zákrok je minimalizován. Dítě je u Mt pouze objektem, které Bůh nechává stát ve středu. Věcnost vyprávění koncentruje pozornost na základní teologické linie: čtenář slyší, jak Bůh dodržuje svůj plán tím, že svého syna opatruje a na jeho cestě "je s ním". Čtenář vnímá, že Bůh své dílo spásy dovádí k naplnění. Zakouší, jak Herodův plán troskotá. Čtenáři se ukazuje zvláštní kus cesty, po níž přichází Mesiáš Izraele až k pohanům.Všechno to, co tento oddíl ve své skouposti naznačuje, Mt evangelium rozvíjí.

Příběh podává svědectví o skrytém Božím díle záchrany, které se děje navzdory lidským spiknutím

milníky Ježíšovy cesty:

Betlém - JK je veden pryč z rodiště krále Davida, které je spojeno s konvenčním mesiášským očekáváním
Egypt - misto spjaté s utrpením Božího lidu (předobraz Mojžíše - jméno, pronásledování, útěk, návrat zpět, úkol vysvobození); dočasné útočiště
Galilea - kraj nábožensky méněcenný, podezřívaný všemi slušnými a zbožnými

13 - 15

První epizoda mluví o útěku do Egypta. Od počátku je jasné, že Bůh má s dítětem Ježíšem jasný plán. Boží vedení může dítě zachránit. Josef (nikde nevystupuje jako otec) je od začátku "ten poslušný". Cesta z Betléma do Egypta je nebezpečná a dlouhá; Josef s Marií museli prokázat nejen poslušnost, ale "věřící" poslušnost.

Zvláštní a pro tuto perikopu zásadní je sen, přesněji sny. Bůh může použít i snů jako svého nástroje a řídit lidské jednání. Sen je podle biblického pojetí projevem Boží činnosti, která formuje a naplňuje lidské duše. Člověk je ve snu "deaktivován", veškerá iniciativa přichází zvenčí (sny přicházejí stejně podivuhodně jako se do našeho života vlévá milost..). Andělé se jako poslové z Božího světa se objevují zejména na hranicích pozemského života Ježíše - narození, pokušení, zápas v Getsemane, vzkříšení. Ve středu vyprávění nestojí ani andělé (přicházejí ve stínu JK), ani Josef a matka dítěte, ale dítě samo. Mt zdůrazňuje myšlenku Božího plánu, která je jasně spojena se synovstvím. HYOS je ostatně jediný christologický titul celé druhé kapitoly. Citovaný půlverš z Oz 11.1 "z Egypta jsem povolal svého syna" příliš nesedí na situaci, kdy se Josef s matkou a dítětem mají vypravit do Egypta. Zřejmě je to už předjímka toho, co se stane. Podstatné je že Mt spojuje titul syna s momentem typologie Izraele. V JK se opakuje a naplňuje vyvedení z Egypta. Záchrana přichází ještě jednou, nově. Čtenář zjišťuje, že jednání Boží v Synu nově zakládá a naplňuje zkušenost Izraele.

16-18

Krátká epizoda o zabití dětí ukazuje velikost nebezpečí pro dítě. Tyran Herodes se cítí ohrožen zprávou o narození židovského krále. Protože je Edomec ("ezauovské krve"), mohla by být popřena legitimita jeho trůnu (Mal 1.2-5). Herodes akci rozšířil na celou oblast Betléma a usmrtil všechny chlapce do dvou let. V podtextu Mt příběhu ožívají dva protikladné typy - mesiášský jákobovský a temný protiklad ezauovský. Tentokrát je reflexní citát zakotven jinak ("tehdy se splnilo, co je řečeno ústy.."; nikoliv "aby se splnilo"): vražda dětí se nestala, aby se naplnila Písma. Text nemluví o přímé odpovědnosti Boha za smrt dětí.

V postavě Heroda (ač nemůže být žádný židovský král) už Mt předznamenává židovské ne k JK. (Nářek matky nad svými syny toto pochopení ještě prohlubuje) Citát z Jr 31.15 opakuje myšlenku Božího plánu: i tato strašná událost je prorokem vyřčena. Vraždění není žádnou událostí, která by nebyla hodna zármutku, Mt jí nepomíjí. Komentuje ji slovy proroka, v nichž Ráchel oplakává syny.

Evangelista neřeší otázku teodiceje. Osou celého příběhu je Syn. Děti umřely kvůli Kristu, pro Krista - odsud není daleko k myšlence, že utrpení neviňátek lze rozumět jako martyriu. Tyto děti jsou předobrazem všech martyrů.

19-22

Návrat z Egypta se děje ve dvou etapách, přičemž Bůh je vedoucí a Josef je mu poslušen. Syn Davida a Abrahama se vrací zpět do země svého lidu...Archelaos - Herodův syn převzal vládu nad Judeou a Samařskem. Měl horší pověst než jeho bratři a větší problémy s vládnutím. Nazaret je tu evangelistou představen jako město, zatím šlo o málo významnou vesnici (návrat k vánočnímu poselství o bezvýznamnosti, ba zanedbatelnosti Betléma). Tato zeměpisná danost (Nazaret leží v zemi pohanské) je anticipací cesty Mesiáše Izraele mezi pohany. Bude nazván Nazaretský: jedna teorie mluví o vlivu Mk na Mt (Nazarénský). Druhá o nazorejcích - Bůh si zprostřed svého lidu povolává a odděluje ke speciálnímu úkolu zachránce (Nu 6.2; Sd 13.5).

-mh-

Starokatolická kolekta:

Bože, náš Otče,
tvůj Syn se nám stal podobným ve všem
a ukázal nám cestu života.
Dej, ať jsme stejné mysli jako on
a předáváme dále tvou dobrotu a milosrdenství.
Prosíme tě o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána a bratra,
který v jednotě Ducha svatého
s tebou žije a působí na věky věků.

21. listopad 2019
čtvrtek po 22. neděli po Trojici
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Listopad >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
Nadcházející události