Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

4. neděle adventní A

Publikováno: neděle, 30. leden 2005 @ 00:58:23

Texty: Iz 7, 10-16; Ž 80, 1-7.17-19; Ř 1, 1-7; Mt 1, 18-25

Tematizace

Tajemství Božího sestoupení nás vyzývá k odvaze důvěřovat navzdory nejistotám a zdůrazňuje důležitost našich rozhodnutí v dějinách spásy.

Texty:

Iz 7, 10-16
Hospodin nám nabízí znamení své věrnosti a lásky. Víra taková znamení (s dialektickým důrazem na "pouhé slovo") neodmítá, ale vděčně z nich žije. Nejcharakterističtějším znamením Božího milosrdenství je jeho ponížení (kenosis) a vtělení (inkarnace) v Kristu.

Ř 1, 1-7
Pavlova formule Syna: nemluví o Ježíšově přijetí za Syna v nějakém okamžiku pozemského života (adopcianismus), ale o jeho uvedení do "moci Božího Syna" vzkříšením. Nejde o to, kým Ježíš je (byl vždy týmž Synem Otce), ale o charakter jeho působení, moci - ten je jiný v čase před narozením, během pozemského života a po velikonocích. Zatímco před velikonocemi měla Ježíšova slova a znamení omezený dosah, vzkříšením dosahují na všechna místa, do všech dob a ke všem lidem.

Teologický úvod

Matouš sleduje s Lukášem (proti Janovi a Pavlovi) příběhy Ježíšova dětství, klade důraz na početí Duchem a narození z panny, neřeší však otázku Ježíšovy preexistence. Oproti Lukášovi se však tolik nezajímá o okonosti (jak) Ježíšova narození a zaměřuje svou pozornost nikoli na Marii, ale na Josefa (zřejmě vhledem k převažujícímu "maskulinnímu" židovskému pozadí).
Dogmaticky tvoří zásadní téma vyprávění výpověď o Ježíšově určení Bohem v jeho původu: je Synem Otce - a to principielně, t.j. bez ohledu na Mariino panenství a Josefovo otcovství, které Ježíšovo Boží synovství nemohou ani podmínit, natož způsobit.
Látka je velikonočním ohlédnutím nazpět: Bůh byl s Ježíšem, kterého učedníci po vzkříšení poznali jako Božího Syna, a v něm od počátku jedinečným způsobem.

Komentář

v.18:
Není zde řeč o Ježíšově narození (jehož okolnosti popisuje Lukáš), ale o jeho "genesis" - vzniku, počátku, původu... Kdo to vlastně je a od počátku byl ten, kterého jsme znali z jeho slov a činů v Palestině a v němž jsme v jeho vzkříšení poznali Božího Syna?
Zasnoubení bylo právně rovné sňatku, ačkoli žena dosud zůstávala v otcově domě a se snoubencem se o samotě nestýkala.

v.19:
S Josefovou spravedlností to není tak jednoznačné. Spravedlnost jako poslušnost příkazům zákona by znamenala Marii udat, vystavit ji nejen hanbě, ale zřejmě i ukamenování s jejím dítětem. Josefova spravedlnost není protikladem milosrdenství.

v.20:
Andělské "neboj se" není tentokrát trpnou útěchou, ale výzvou a posláním: neboj se překročit svůj stín...

v.21:
Josef i Maria mají svůj podíl na Božím díle spásy: Maria porodí a Josef pojmenuje - oba skrze přijetí Hospodinova slova. Ježíš = "Hospodin vysvobodí" - ne však z rukou politických utlačovatelů, ale od vlastních hříchů (nová perspektiva mesiánské naděje Izraele).

v.22-23:
Immanuel = Bůh s námi: nový přelomový vhled do Boží "povahy". Tak, jak je Bůh v Ježíši a s ním, tak je skrze křest i s námi.

v. 24.:
Přijetí Božího slova nemůže zůstat v postoji soběstřednosti a samospravedlnosti, ale naplňuje se v přijetí bližního. Josefova spravedlnost tak není jen shovívavostí vůči slabosti Marie, ale stává se věrností, která dokáže překlenout i nevěrnost druhého, riskantní cestou sázky na důvěru a lásku.

Úvahy

Nejen Maria, ale i Josef stojí na počátku Ježíšova pozemského příběhu a hraje důležitou roli v dějinách spásy. Nejen meditativní (ženská) otevřenost Marie, ale i rozhodný a "nehorázný" (mužný) čin Josefův vzdor nejistotě a pochybnostem stojí u bran Božího sestoupení k člověku.

Josef zachraňuje Marii a její dítě svou láskou, důvěrou a odvahou ustát bolest nejistoty pro Boží slovo a lásku k Marii.

Boží působení mezi námi nás někdy pokořuje, protože se dotýká naší ješitnosti. Nikdy nás však nediskvalifikuje, ale počítá s námi jako s Josefem, jemuž připadla úloha dát jméno Kristu, aniž by si to (jako muž) zasloužil. Skrze něho byl Ježíš zahrnut do davidovské mesiášské linie, aby se naplnilo proroctví.

-kš-

Starokatolická kolekta:

Ukaž nám svou moc, náš Bože, a přijď!
Pomáhej nám svým smilováním,
abychom svou vlažností
nezamezili setkání s Tvým Synem.
O to Tě prosíme skrze něho, našeho Pána Ježíše Krista,
Tvého Syna a našeho bratra,
který s Tebou a s Duchem svatým žije a působí na věky věků.

13. listopad 2019
středa po 21. neděli po Trojici
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Listopad >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
Nadcházející události