Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

(K)rok 17: Advent

Autor: Gabriela Čumplová
Publikováno: čtvrtek, 30. prosinec 2004 @ 01:33:40

Počáteční úsek církevního roku má označení z lat. ADVENTUS = příchod. Jeho základním obsahem je očekávání příchodu Páně. Cena a smysl čekání

Advent tak v církvi znamená oslavu čekání. Začíná jím liturgický rok - čekání bylo vždy spojeno s novým počátkem. Co se jen v životě načekáme, na tramvaj, na splnění našeho přání, touhy, na čísi příchod, na vlastní dospělost nebo na to, až bližní změní svůj názor, postoj apod.

Obecně čekání nemáme rádi, v něm nejsme svými pány. Nesnesitelné nám může být napětí, když naplnění touhy po přicházejícím nezávisí na nás a jsme vydáni napospas činům či ignoranci druhých. Uzavřeni mezi dvěma událostmi, ta první už se neděje či doznívá a ta druhá ještě nenastala. Staré je pryč a nové tu ještě není.

Vnitřní rozpor

Co se v nás v tomto čase očekávání odehrává? Pociťujeme netrpělivost, vnitřní prázdnotu, neschopnost a bezmoc cokoli učinit. Vlastní duše se ozývá svými touhami, ale také frustrovanými potřebami. Zůstali jsme ukřižováni v situaci, jejíž řešení nezávisí jen nás, nebo nezávisí vůbec na nás.

Cíl dává čekání smysl

Čekání vytváří prostor pro rovnání naší páteře, znovu vybízí k tázání sebe sama na cíl očekávání a jeho hodnotu. Je hoden našeho čekání a trpělivé pasivity? Není naše touha iluzí, sobeckým přáním vylučujícím rovnocennou účast bližních? V čekání můžeme pocítit své přebujelé ego, které je mnohdy ochotno „jít přes mrtvoly“, jen aby netrpělo.

Možnost proměny

V čekání své priority přehodnocujeme nebo se tu tvoří nové. S určitostí pocítíme svou závislost na celku stvoření, prožijeme sebe coby součást nějakého „těla“, které se nejprve musí pohnout jako celek, aby i naše touha mohla být naplněna.

Místo pro nové

Uprostřed čekání je místo pro vyprázdnění od bezcenných iluzí o sobě a mých bližních, o mé domnělé moci, o tom jak to ve světě chodí, od pýchy. A jen prázdné ruce lze znovu naplnit, třeba ctnostmi náležejícími křesťanům: vírou bez možnosti sáhnout si na věřené – očekávané; láskou, která miluje navzdory nenávistným odezvám, protože vidí konečný stav věcí; nadějí uprostřed zoufalé situace, nadějí, která dohlédne daleko za horizont přítomné chvíle.

Očekávání je setkáním s kosmem stvoření

V čekání se setkáváme se světem, který existuje bez ohledu na naší snahu či víru. Přichází ve svůj čas přiměřený celému „tělu stvoření“. Je to jako s mořským přílivem: přichází a odchází, nedá se uspěchat ani pozdržet. Můžeme se jen sžít s jeho rytmem. S vírou v harmonii fungování Stvoření nemusíme očekávat věci příští v beznaději a zoufalství. Jako lidé ale potřebujeme v čase čekání ještě vzájemnou oporu - pomoci jeden druhému čekat.

Naplnění tužeb ve sjednocení s Boží stvořitelskou vůlí

Naše touhy a potřeby jsou legitimní, máme na ně přímo právní nárok – jsme ve smlouvě se samotným Bohem, který nemůže být nevěrný sám sobě! Ale jejich naplnění závisí na stavu celého těla a bez této souvislosti bychom se jen jalově ukájeli, přičemž nejhlubší touha naší duše by zůstala neuspokojena. Její štěstí je přímo odvislé od štěstí jejích bližních.

Sjednoceni s přítomným Kristem

Liturgické slavení dává tomuto času posvátný charakter. Nemusíme zabíjet čas, krátit si cestu zkratkami, které naši duši nakonec jen vyčerpávají a její skutečnou touhu nenaplní. Je to jisté umění, slavit očekávání. Zkratky mohou na chvíli upokojit. Ale duše nebyla stvořena na chvíli a už vůbec ne pro pomíjivé hodnoty, jakkoli mohou být dočasně nosné. Společné slavení liturgie připomíná, ba zakládá, skutečnost, že nečekáme sami. Dokonce nám, tělu Kristovu, zvěstuje Jej jako společný cíl naší naděje.

Sounáležitost a vzájemnou oporu v čekání na Přicházejícího slavíme spolu v adventních bohoslužbách, kolem jednoho stolu, kde jsou shromážděni mnozí s všelijakými osudy. Pojí je ale jedna touha, jedno očekávání, jedna víra, jeden Pán. Křesťanským rysem Adventu v čase vykoupení je, že při čekání na Něj se již nacházíme v Jeho přítomnosti.

Vychází ve spolupráci s časopisem Český bratr a současně v jeho čísle 17/2004.

13. listopad 2019
středa po 21. neděli po Trojici
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Listopad >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
Nadcházející události