Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

(K)rok 18: Svátky narození a zjevení Páně

Publikováno: neděle, 30. leden 2005 @ 01:09:19

Křesťané v prvních třech staletích Vánoce neznali a tudíž ani neslavili. Slavila se pouze neděle jako svátek velikonočního tajemství a Velikonoce jako svátek výroční. Tento stav se mění počátkem 4. stol. Událost Velikonoc je rozvíjena v celém roce a jednotlivé události Kristova života jsou následně přiřazovány k příslušným datům.
Vnější důvody vedly křesťany v Římě a Alexandrii k tomu, že začali slavit svátek narození Krista jako protiváhu pohanského svátku “nepřemožitelného boha Slunce”, který připadal na den zimního slunovratu 25. prosince. Byli vedeni symbolikou Krista - Slunce (Mal 3,20 vykupitel je označován jako “Slunce spravedlnosti”; podle J 8,12 se Kristus sám nazývá “světlem světa”).
Závažnější důvod, proč se svátek narození Páně už ve 4. stol. rozšířil po celé církvi, je však teologicko-christologický. Církev zápasila s bludným ariánským učením, které v Ježíši chtělo vidět pouhou součást stvoření. Vánoce naproti tomu vyjadřují, že nestvořený, ve věčnosti u Otce jsoucí Syn se vzdal svého božství, narodil se z ženy a přijal tak z lásky k nám, z vůle své a Otcovy, pomíjivost našeho lidství, aby nás spasil. Liturgický průběh:

Nejdříve se podívejme na římsko-katolickou církev, už proto, že evangelický způsob slavení úzce navazuje na římskou liturgii svátku narození Krista. Římskou tradici lze sledovat až do 6. století. Již tehdy se slavily tři bohoslužby: půlnoční mše (missa in nocte), pastýřská mše brzo ráno (missa in aurora) a velká mše ve dne (missa in die).
Půlnoční mši charakterizuje oddíl z Písma o Kristově narození v Betlémě (L 2, 1-14) spolu se starozákonním čtením (Iz 9, 1-3, 5-6), které ohlašuje naději na příchod mesiáše. K tomu přistupuje čtení apoštolského listu (Tt 2, 11-14), které spojuje narození Krista se zjevením na konci časů (eschatologická epifanie). Tím je liturgicky ztvárněno, že celé dějiny jsou zahrnuty do Božího spásného díla, v jehož centru stojí zjevení v Ježíši Kristu (narození, ukřižování a vzkříšení Ježíšovo).
V pastýřské mši stojí v popředí perikopa o setkání pastýřů s dítětem v jeslích (L 2, 15-20). Hlavním motivem této mše je radostná zbožnost těch, kteří se setkávají s narozeným Spasitelem.
Velká mše je nesena prologem Janova evangelia (J 1, 1-18), jenž zvěstuje tajemství a dosah vtělení Božího Syna. Vtělení je vrcholnou událostí, která naplňuje ohlášení proroků o příchodu mesiáše. Doplněno je čtením Iz 52, 7-10 a Žd 1, 1-6, které zvěstuje pokoj a spásu, totiž že Otec vyslovil své konečné slovo ve zjevení v Kristu. K vánoční liturgii se počítá také štědrovečerní mše 24. prosince (missa in vigilia). Jde o mši pokání před samotným svátkem vánočním a je spojena s motivem očekávání spásy.
Reformace se k vánočním svátkům postavila kriticky, uvnitř se však lišila. Kalvín se vrátil ke starokřesťanské praxi – největší svátkem je neděle. Ženevská městská rada zrušila všechny svátky, tedy i 25. prosince. Vánoční prvky se objevují až v 18. stol.
Luterská tradice zachovala Vánoce i Epifanii. V tomto prostředí začíná slavení Vánoc večerní bohoslužbou na Štědrý den. V některých sborech se znovu začala slavit také tzv. “půlnoční bohoslužba”. Ráno 25. prosince se pak slaví “hlavní” vánoční bohoslužba. Čtení Písma je stejné jako v římsko-katolické tradici, takže zde se obě tradice opět setkávají.
Zvláštností evangelického slavení je rozšíření svátku na dva sváteční dny. Luterská agenda v roce 1955 převzala výše zmíněné tři vánoční mše a ustanovila poslední dvě jako “I. svátek vánoční” (Boží hod vánoční) a “II. svátek vánoční” (sv. Štěpán).

Vánoční oktáv a Epifanie:

Jako Velikonoce nekončí velikonoční nedělí, ale pokračují až do svátku letnic, tak i Vánoce se nestávají minulostí úderem prvního dne po prvním svátku vánočním. Následuje vánoční oktáv (svatý týden vánoční), připomínka tzn. Kristovy družiny “Comites Christi”: mučedník sv. Štěpán, apoštol a evangelista Jan, zavražděná betlémská děťátka (v řím. katolické tradici najdeme ještě další svátky). Vánoční oktáv končí prvního ledna (svátek obřezání Páně). Tak je do liturgického roku začleněn i rok občanský. Na 6. leden pak připadá svátek Epifanie (svátek zjevení Boží v Ježíši Kristu), hlavní vánoční svátek východních křesťanů (pravoslavných).

Obsah:

Přestože v centru vánoc nestojí událost ukřižování a vzkříšení Ježíšovo, jsou i ony svátkem našeho vykoupení. Proto i vánoční liturgie vyjadřuje tajemství Velikonoc. Vánoce a Velikonoce stojí tak v těsné souvislosti.

Vychází ve spolupráci s časopisem Český bratr a současně v jeho čísle 18/2004. Tím se uzavírá roční liturgický seriál "Cesta do Emauz - bohoslužba (k)rok za (k)rokem"

23. červenec 2019
úterý po 5. neděli po Trojici
Aktuálně
5. 1. 2019 @ 12:41
9. 11. 2018 @ 16:59
3. 4. 2018 @ 8:46
21. 9. 2017 @ 17:26
21. 4. 2015 @ 15:30
30. 3. 2015 @ 9:25
28. 3. 2014 @ 10:07
31. 1. 2014 @ 10:22
10. 1. 2014 @ 15:18
16. 12. 2013 @ 15:49

<< 2019 >>
<< Červenec >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        
Nadcházející události