Rozdíly v pochopení eucharistie mezi protestanty a katolíky jsou dnes již překonány a setřeny

Autor:
Publikováno:

Kolega Benedikta XVI. Hans Jorissen přednášel v Praze o Eucharistii.

Jubilejní dvacátý seminář zájemců o teologii, pořádaný Institutem ekumenických studií (IES), se uskutečnil ve dnech 27. a 28. května 2005 v Praze. Hlavním hostem byl emeritní prof. Katolické teologické fakulty v Bonnu Hans Jorissen, který přednáškou s názvem “Eucharistie svátost jednoty“ seminář zahájil.

Jorissen upozornil, že probíhající rok eucharistie, vyhlášený papežem Janem Pavle II, provokuje ekumenické otázky. Poukázal na skandálnost skutečnosti eucharistického rozdělení církví tváří v tvář křtu, který mají křesťané všichni společný. “Nesmíme proto ustat v hledání, abychom dali církvi plné eucharistické společenství“, upozornil. Varoval ale i před tím, aby se eucharistie, která patří do centra víry, nestala kompromisním obchodem.

Následující den seminář pokračoval blokem koreferátů na téma Eucharistie v diskuzi mezi křesťanským Východem a Západem a Eucharistie v protestantské tradici. Příspěvky pronesli čeští teologové z Evangelické teologické fakulty Ivana Noble a Ondřej Kolář.

Ze závěru přednášek i následné diskuze vyplynulo, že dnes je jsou již překonány a setřeny rozdíly v pochopení eucharistie mezi protestanty a katolíky (obětní charakter eucharistie a přítomnost Krista ve večeři Páně). Podle Koláře například nebyla protestanty nikdy zpochybněna otázka přítomnosti Krista v eucharistii. „Došlo pouze k rozdílnému pochopení“, vysvětlil Kolář, ale připustil, že protestantská tradice si je vědoma zúžení večeře Páně na spirituální akt. (Studie O. Koláře o pohledu reformátorů na eucharistii a o současném přístupu evangelické systematické teologie k otázce přítomnosti Krista ve večeři Páně naleznete na webu Coeny.) Tyto poznatky současných systematických teologu nejsou ale bohužel ani v odborné veřejnosti příliš rozšířeny. Příkladem může být polemika mezi knězem ŘKC Milanem Badalem a vikářem ČCE Martinem Grobiříkem na stránkách Magazínu ChristNet.

To co církve stále opravdu dělí, je pojetí úřadu, vázaného na apoštolskou posloupnost. Podle Jorissena je ale i tato otázka řešitelná a II. vatikánský koncil nabízí východiska pro uznání úřadu evangelických duchovních (více viz dříve publikovaný článek v Magazínu ChristNet.cz).

Méně optimistická byla jen Ivana Noble, která si položila otázku jestli slavíme všichni totéž, tj, zda např. evangelická večeře Páně a katolická eucharistie je to samé? Podle Noble nerozděluje eucharistie ale hřích a rozdělení není jen mezi církvemi, ale jde i napříč skrz jednotlivá společenství a denominace.

Profesor Jorissen na semináři citoval i z prací současného papeže Benedikta XVI, který byl jeho kolegou na univerzitě v Műnsteru. Kardinál Ratzinger měl v knize napsané spolu s Karlem Rahnerem napsat, že biskupové jsou garanty jednoty místní církve, která plně reprezentuje církev univerzální a v tomto ohledu není místní společenství jen odnoží římské církve. Jorissen proto doufá, že se Ratzinger ve své nové roli papeže dostane k realizaci těchto myšlenek v praxi. „Josef Ratzinger se již v roce 1968 postavil proti pyramidálnímu modelu církve a ještě před několika lety prohlásil, že papež není žádným monarchou“, dodal Jorissen.

Profesor Jorissen se též v krátkosti zabýval problematikou skryté církve a do Prahy přivezl německý překlad knihy Jiřího Hanuše a Petra Fialy o historii skryté církve v komunistickém Československu, kterou doplnil o vlastní poznámky. Jorissen zmínil i to, že o skryté církvi v minulosti hovořil s kardinálem Ratzingerem a na základě této výměny názorů uvedl: „Doufám, že současný papež zaujme vůči skryté církvi otevřenější postoj“. Důvodem jeho poznámky byla mimo jiné i přítomnost tajně svěceného biskupa Jana Konzala na semináři, který je dobrý přítel profesora Jorissena (Jan Konzal nedávno oslavil své sedmdesáté narozeniny).

Profesor Jorissen se  semináře zájemců o teologii zúčastnil již i v roce 2001 spolu s biskupem ŘKC Františkem Radkovským, děkanem ETF Pavlem Filipim nebo religionistou Odilo Štampachem.

Převzato z magazínu Christnet.