Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Reálná přítomnost v Knize svornosti

Překlad článku Bjarne. W. Teigena, CQT 41/2 (1977) o reálné přítomnosti Krista v Eucharistii podle klasického lutherského učení.

Když někdo studuje učení o Večeři Páně jak je vyloženo na základě Písma v Knize svornosti, je zasažen hlubokým tajemstvím, které nás zde konfrontuje a s neocenitelnými požehnáními evangelia, která se nám dávají ve Večeři Páně. Slova Johannese Franka (1649) přicházejí k nám domů velmi silně:

Nyní klesám před Tebou hluboko
naplněn radostí nejhlouběji a svatě
s třesoucí se bázní a údivem
O tvých mocných slovech uvažuji
Jak, tajemstvím obklopen
Hlubiny, které nikomu nezněly
Nikdo si nemůže troufnout proniknout nezván
tajemství, která jsou s Tebou skrytá

Kvůli faktu, že Večeře Páně je "tajemstvím obklopena" je pokušení zbloudit od biblického učení neobvykle silné, jak je zřejmé z falešných pozic, které povstaly v běhu staletí. Někdo je zjevně pokoušen říkat příliš mnoho nebo příliš málo, a příliš často, protože kolem tohoto učení vířily kontroverze, někdo přehlíží fakt, že byla ustanovena naším Spasitelem pro naše dobro.

I. Reálná přítomnost

Reálná přítomnost Krista se učí ve všech Lutherských vyznáních, počínaje Augsburským vyznáním: "Naše církve učí, že tělo a krev Kristovy jsou pravdivě přítomny a jsou rozdíleny těm, kdo jí u Večeře Páně." (AV 10). Slova Malého katechismu nám jsou rovněž dobře známa: "Co je svátost oltářní? Ustanovená Kristem samotným, je to pravé tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista pod chlebem a vínem, dané křesťanům k jezení a pití." (MK 6:1.2)

Zatímco Melanchthon zdůraznil *akci* ve Večeři Páně, Luther položil velký důraz na *živly*: "Držíme, že chléb a víno ve Večeři Páně jsou pravé Tělo a Krev Krista a že se dávají a jsou přijímány nejen dobrými, ale i ničemnými křesťany" (ŠČ 3 4:1) Tato slova zdůrazňují, že reálná přítomnost Krista je v chlebu a vínu. Velký katechismus provádí tu samou věc. Luther nejen říká, že svátost oltářní je pravé tělo a krev Krista Pána v a pod chlebem a vínem, ale varuje nás, abychom nebyli zvikláni fanatiky, kteří si jsou jisti, že chléb a víno nemohou být Kristovo tělo a krev (VK 5:12) a dále znovu tvrdí že mluví o "tom chlebě a víně, které jsou Kristovo tělo a krev a se kterými jsou slova spojena." (VK 5:28)

Po sumarizaci dřívějších Lutherských konfesí a pečlivě citujíc z nich a z Luthera Formule svornosti vykládá důkaz z Písma pro reálnou přítomnost (SD 7:42-60). Kristova slova jsou směrodatná, neomylná pravda a tak je všichni lidé "mají slyšet". Při příležitosti ustanovení Večeře Páně "Kristus zvolil svá slova s velkou rozvahou a péčí o zřízení a ustanovení této nejdůstojnější svátosti," řka o "požehnaném a nabídnutém chlebě 'vezměte, jezte, toto je moje tělo, které se za vás vydává' a ohledně kalichu s vínem 'toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za vás na odpuštění hříchů'" (SD 7:44) Protože v kontextu není nic, co by indikovalo, že se jedná o "květnaté, figurativní nebo metaforické výrazy" tato slova musí být chápána v doslovném smyslu (SD 7:45). Dále máme "věřit ve vší pokoře" že Kristus, který ustanovil Večeři Páně je schopen učinit co zaslíbil a způsobit to co přikázal (SD 7:47). Slova ustanovení jsou zapsána 4x v "prostých nepochybných a čistých slovech", takže musíme pochopit, že náš Spasitel "hovořil o svém pravém podstatném (esenciálním) těle, které za nás vydal na smrt, a o pravé esenciální krvi, která za nás byla vylita na stromě kříže na odpuštění hříchů".

Síla těchto slov Formule je, jak se mi zdá, často podceňována a nezkoumána. Ale ona mi předkládají některé velmi šokující předpoklady.
Je to přítomnost Kristova, která není pouhou přítomností přislíbenou slovy "Kde se sejdou dva neb tři..." Spíše v konsekrovaných živlech přijímáme, jak Luther zpívá ve svém hymnu o Večeři Páně "Tvé svaté tělo, Pane, totéž, které vyšlo z tvé vlastní matky Marie". Ve večeři Páně je to Kristovo tělo a krev které kdysi vydal a vylil na Kalvárii a které nyní jako vyvýšený Kristus dává nám, nejen Kristus, který byl na kříži, ale i ten který sedí po pravici Otce je přítomen ve Večeři Páně: "Je to pravé tělo a krev Krista Pána v a pod chlebem a vínem, které my křesťané podle příkazu Kristových slov máme jíst a pít" (VK 5:8) Bude zde poznamenáno, že Luther zdůrazňuje jak živly ve Večeři Páně, tak i akci. Ty dvě jdou pospolu.

Vysvětlení slov ustanovení od sv. Pavla  (1kor 10:10.16) jsou "zvláštní a zjevné svědectví pravé a esenciální přítomnosti a rozdílení pravého těla a krve Krista v obecenství".

Lutherská theologie, při zachování toho, že "chléb je pravé tělo Krista" nebo "účast na těle Kristově", občas užívá i jiné formulace. Ty formuace jsou "pod, s a v chlebu je tělo Kristovo přítomno a nabízeno" (SD 7:35) Tyto fráze, jak poznamenal Hardt, nejsou vytvořeny luterány, ale pocházejí ze středověku, ani nebyly "míněny k odmítnutí nadřazenosti původního biblického 'chléb je tělo'" (Hardt, O babylonském zajetí svátosti oltářní 1973, s. 5). Tak dalece jak je mi známo, reformátoři neužívali frázi "v, s a pod" jak je obecně užívána dnes. Nejobecněji byl užíván termín "pod chlebem" a "v chlebu", ačkoliv se příležitostně užívalo i "s chlebem". Ale tento poslední výraz se stal podezřelým poté, co Melanchthon rozředil čl. 10 ve Variatě z r. 1540 odstraněním "vpravdě přítomno" (vere absint) a přidáním "cum pane et vino" (Schlink, s. 170). Reformátoři nezavedli nějaké nové učení, ale užili tyto fráze pouze "aby označili svátostnou unii mezi netransformovanou podstatou chleba a tělem Kristovým" a "odmítli papeženskou transsubstanciaci". Pojem "svátostná unie" neznamená, že by dále neakceptovali Kristova slova v přísném smyslu jak je čtou, mnohem méně si myslí že Kristova slova "Toto je moje tělo" mají "co dělat s obrazným přisuzováním ale spíš s nějakým neobvyklým" (SD 7:38). Termínem "svátostná unie" chtěli jen říci to co říká Písmo, jmenovitě, že chléb je ve Večeři Páně tělo Kristovo bez zániku chleba a víno je Kristova krev bez zániku vína. Může dobře být dnes, jak tvrdí Hardt, že výraz "v, s a pod" je myšlen ve významu něčeho menšího, než že chléb je tělo (Hardt 1973, s. 5)

Námitka, která také byla vznášena proti lutherskému učení o reálné přítomnosti ve VP byla, že protože "Kristus je po pravici Otce", nemůže být současně v chlebě Večeře Páně. V odpovědi na tuto námitku enthusiastů Luther odkázal k učení o ubiquitě, které bylo převzato do formule svornosti (SD 7:91-106). Luther demonstroval, že "pravice Boží" je kdekoliv (SD 7:95) a tak, podle Písma, Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk "v jedné osobě nerozděleně a nedělitelně" je nejméně třemi různými způsoby "na daném místě":

1. Srozumitelným, tělesným způsobem, jako když chodil tělesně po zemi a zaujímal prostor podle své velikosti. Můžeme stále použít tento způsob "jako to udělá v poslední den".
2. Nepochopitelným, duchovním způsobem přítomnosti, podle kterého nezaujímá či nevyprazdňuje prostor, ale prostupuje každé stvoření kdekoliv chce. Kristus použil tento způsob přítomnosti když opustil zavřený hrob a přišel skrze zavřené dveře, v chleb a víně při Večeři Páně apod.
3. Božským, nebeským, naplňujícím způsobem. Protože je jedna osoba (?) s Bohem, je přítomen ve všech stvoření způsobem, kterým naplňuje všechny věci. Odtud nikdo nemůže "žádným způsobem odmítnout, že Boží moc je schopna učinit tělo schopným být zároveň na mnoha místech, dokonce tělesným a srozumitelným způsobem" (SD 7:91-103)

Článek 8 Formule následující těsně za článkem o Večeři Páně pojednává o osobě Kristově a ukazuje, že ve Vtělení byla unie lidské a božské přirozenosti bez smíšení nebo oddělení a že jedna osoba Krista nyní existuje ve dvou přirozenostech neoddělitelně, ale každá přirozenost si drží svoji identitu.

Toto učení ovšem nevbylo ke zkoušení (dokázání) lutherského učení o Večeři Páně, jelikož to je převzato přímo z Písma, jako spíše  k ukázání že lutherské učení o Večeři Páně není v rozporu s nějakým jiným učením zjeveným v Písmu. Chemnitz, jden z autorů Formule, to velmi jasně dokazuje ve svých "Examen" (1573). Tvrdí, že bychom měli zachovat prostý, vlastní a obvyklý význam Kristových slov v ustanovení Večeře Páně, protože "tento význam se nesráží s jednoduchým (jediným?) článkem víry. Neboť je jisté, že protože celá plnost Božství přebývala tělesně v lidské přirozenosti Kristově, a lidská přirozenost Kristova byla vyvýšena skrze své nanebevstoupení nad každé jméno, kterým je jmenována, ať v tomto nebo v budoucím věku - že proto Kristus může být přítomen svým tělem kdekoliv chce a činit cokoliv chce. Proto přítomnost těka Kristova ve svátosti není v rozporu s články víry, ať už o lidské přirozenosti nebo o nanebevstoupení Krista".

V závěru stanoviska Formule o Večeři Páně projasňují lutherské učení o reálné přítomnosti antiteze, především odmítnutí papežské transsubstanciace, to jest "že by konsekrovaný nebo požehnaný chléb a víno ve svaté Večeři zcela ztrácely svoji podstatu a bytnost a byly přeměněny na podstatu těla a krve Krista, takže by tu zbyly pouhé způsoby (vnější podoba) chleba a vína, nebo jejich případky bez podmětu (accidentia sine subiecto)" (SD 7:108). To harmonuje se Šmalkaldskými články, kde Luther odmítl transsubstanciaci v čem by mohlo být řečeno spíše mírnými slovy: "Co se týče transsubstanciace, nebereme ohled na subtilní sofistiku těch, kdo učí, že chléb a víno se vzdávají nebo ztrácejí svoji přirozenou podstatu a nechávají poize zdání a tvar chleba bez dalšího bytí skutečným chlebem, neboť to, že chléb je a zůstává, souhlasí s Písmem, když sám sv. Pavel tvrdí: 'Chléb, který lámeme' (1Kor 10:16) a znovu 'Ať člověk jí z toho chleba' (1Kor 11:28)" (ŠČ III.6.5) Na druhé straně bludy sakramentariánů, včetně těch, kteří "mají tu drzost pronikat do našich církví jako přívrženci Augsburského vyznání ohledně pravé přítomnosti těla a krve Krista" jsou vyjmenovávány s velkou podrobností v dvanácti odmítnutích, protože jsou "nesoudržní s, protivící se nebo v opaku učení předloženého výše, založeného na slově Božím" (SD 7:111.123).

Vytvořil: Martin Grombiřík
Poslední změna: čtvrtek, 11. říjen 2007 @ 02:54:30