Přihlášení
Login

Heslo


Poslední komentáře

Terminologie

Korektní názvy a definice svátosti Večeře Páně

Definice eucharistie

Čím tedy oltářní svátost je? Odpověď: Je to pravé Kristovo tělo a krev, nabídnuté nám křesťanům jeho slovem v chlebu a víně a pod jejich podobou, abychom je jedli a pili. … Svátost je chléb a víno, ale nikoli obyčejný chléb a víno, jaké se jinak prostírají na naše stoly, nýbrž chléb a víno pojaté do Božího slova a s ním spjaté. Slovo, pravím, je tím, co tuto svátost vytváří a odlišuje, takže není totožná s obyčejným chlebem a vínem, ale je a nazývá se Kristovým tělem a Kristovou krví.

(Luther, Velký katechismus 5:8-9)

Je to svátost Nové smlouvy od Krista ustanovená, ve které je vpravdě přítomen s chlebem a vínem svým pravým tělem a krví, aby byl jezen a pit nám se nám dává, aby nás ujistil o odpuštění hříchů, a my chodící v novém životě skrze něj máme život věčný.

(Syntagma 181)

Je to svátost Nového Zákona ustanovená Synem Božím, ve které nám ustanovil s konsekrovaným chlebem jíst své pravé tělo a s vínem požehnání pít svoji pravou krev. tj podle slov ustanovení.

(Aegidius)

Nazývá se také koinonia, communicatio (účastenství) těla a krve Krista (1K 10:16), vždyť v tom záleží podstata této svátosti.

(Quenstedt, Theologia c. 6, s. 1, t. 2, n. 1, s. 1181)

Po křtu následuje další svátost Nového Zákona, kterou nazýváme Večeře Páně. [...] Svatou večeři je možné definovat jako posvátnou akci ustanovenou Kristem, ve které je jeho tělo dáváno spolu s požehnaným chlebem k jezení a jeho krev je dávána s požehnaným vínem k pití křesťanským komunikantům a od těchto je oboje přijímáno, tělo se žvýká s chlebem a krev se pije s vínem na památku Kristovy smrti, [jako] pečeť odpuštění hříchů a potvrzení víry v život věčný.

(Baier1877 11:1.13)

Stavíce na díle vykonaném na předešlých setkáních komise, pravoslavní a luteráni uznávají svatou Eucharistii jako "naplnění křesťanské účasti na životě Krista a jeho církve skrz jezení jeho těla a potí jeho krve ve svaté Eucharistii" (stanovisko Durau § 11). Také potvrzují, že eucharistie a účast věřících na ní zůstává tajemstvím, které přesahuje lidské chápání. Svatá Eucharistie je svátostí Nové smlouvy ustanovená samotným Kristem (Mt 26:27n. par.) Jako taková je neodstranitelnou částí života církve, jež je tělem Kristovým. Skrz křest je věřící zrozen znovu a zpečetěn Duchem svatým (pro pravoslavné je tato pečeť dána skrze biřmování). V Eucharistii věřící přijímá tělo a krev Páně jako uzdravení a duchovní potěšení pro své duše i těla a zakoušejí své členství v Těle Kristově. Tímto způsobem věřící přijímají odpuštění svých hříchů a dar věčného života. Eucharistie předpokládá vyznání víry církve a posiluje spojení věřících s Kristem i jejich vzájemné spojení a společenství místně i univerzálně (Mk 14:22-26; 1Kor 10:16n).

(Bratislavský dokument 1)

[7] Večeře Páně je tajemstvím víry v nejplněnším smyslu slova. Náleží k jedinečnému všezahrnujícímu a nevystižitelnému Tajemství spásy a sdílí jeho charakter mysteria. Bůh sám musí sdělovat sebe, jestliže lidské bytosti mají rozeznávat tajemství, a to vstupuje do oblasti našeho vidění jen v rozsahu, který si Pán přeje a způsobuje. Eucharistie je tak pro nás přístupná jen skrze božský dar víry. [8]… Eucharistické společenství života a jednání vyrůstá pouze ze společenství víry vytvářené Duchem svatým (viz bod 23). [9] Protože je křesťanská víra bytostně sdílena se všemi spoluvěřícími, Eucharistie je především záležitost společenství a skrze to jedinců. Jako "nová smlouva", "krev smlouvy" daná v Eucharistii (Mt 26:28; Mk 14:24; Lk 22:20; 1Kor 11:25) je zpřistupněna novému lidu Božímu a tak jeho členům.

(Katolicko-lutherský dokument o Eucharistii)

 

Nomenklatura eucharistie

Druhá NZ svátost ve svatých písmech se nazývá "Večeře Páně" (Coena Dominica, deipnon kyriakon), 1Kor 11:20

Nazývá se jinak v Písmu sv. "stůl Páně" (mensa Domini, 1Kor 10:21), "Obecenství (communicatio) těla a krve Páně" (1Kor 10:16), "Nová smlouva" (Novum testamentum. Lk 22:20, 1Kor 11:25). Otci řeckými je nazývána eucharistia, synaxis, agapé, leitúrgia, thysia, prosfora, mysterion, latinskými Sacramentum altaris, Missa.

(Quenstedt, c. 6, s. 1, t. 1.2, s. 1180-81)

Terminologie vlastní

Večeře Páně

Druhá NZ svátost se ve svatých Písmech nazývá "Večeře Páně" (Coena Dominica, deipnon kyriakon), 1Kor 11:20, kteréžto místo staří vykladači jednomyslným spouhlasem o Eucharistii berou. "Večeře" (coena) pak nazvána od apoštola, neboť tato božská hostina byla v tu noc, kdy vydán je Kristus, po večeři obyčejné a beránka velikonočního jezení od něho samého ustanovena. "Páně" se skutečně odvolává k Ustanoviteli, Pánu našemu Ježíši Kristu, i k dobrům Páně, které se v ní rozdílejí.

(Quenstedt, c. 6, s. 1, t. 1, s. 1180)

Večeře Páně se říká od apoštola Pavla, 1Kor 11, neboť po jídle pod blížící se noci beránka velikonočního Kristus svým tuto svátost ustanovil, tedy od původce Pána se jí říká kyriakon deipnon, Coena Dominica.

(Aegidius, c. 14)

Stůl Páně

Nazývá se také v Písmu trapeza kyriú (1Kor 10:21), neboť se jistě v této nejsvětější Večeři sytíme a napájíme tělem a krví Krista, a proto jsme na těch nebeských hodech hosty samého Hospodina (JHVH), neboli Pána či Krále Králů.

Nazývá se také u Otců … prostě trapeza bez epiteta jako u Chryzostoma v Hom. 3. in Epist. Ad Eph. Nebo s různými epithety jako fobera kai mystiké trapeza (tremenda et mystica mensa, bázeň budící a tajemný stůl) od téhož Chrysostoma, nebo i frikté kai pneumatiké trapeza (tremenda et spiritualis mensa, bázeň budící a duchovní stůl), basiliké trapeza (regia mensa, královský stůl) a athanatos trapeza (immortalis mensa, stůl nesmrtelnosti) od téhož atd.

(Quenstedt, c. 6, s. 1, t. 2, n. 1, s. 1181)

Stůl Páně ji nazývá apoštol v 1. Kor 10.

(Aegidius, c. 14)

Eucharistie

Nazývá se také často u Otců Eucharistie (Quenstedt, c. 6, s. 1, t. 2, n. 1, s. 1181)
Řeckými otci je [VP] nazývána eucharistia, gratiarum actio (díkůvzdání), nejen proto, že Kristus tuto svátost ustanovil eucharistésas (dobrořečiv), Mt 26:27, Mk 14:23, ale i proto, že se Kristu při užívání této svátosti slavnostně vzdává dík.

(Quenstedt, c. 6, s. 1, t. 2, n. 2, s. 1182).

Jmenuje se také eucharistií, neboť v této svátosti je slavnostně Kristu vzdáván dík za dobrodiní vykoupení, které nám zřídil smrtí a prolitím své krve, čehož připomínka v této velebné svátosti jest ustanovena.

(Aegidius, c. 14)

Communio, communicatio, koinonia

Nazývá se také koinonia, communicatio (účastenství) těla a krve Krista (1Kor 10:16) vždyť v tom podstata této svátosti záleží. Přijímaný tedy a jezený chléb je koinonia těla Kristova neboli orgán či prostředek, jehož zásahem se ti kdo jí stávají podílníky na Kristově těle. A tento název pak užívají Otcové, Pseudo-Dionysius Areopagita říká mysterion koinonias, Mysterium communionis (tajemství společenství), také thearchiké koinonia, divina communio (božské společenství), Chrysostom pneumatiké kai frikté tón mysterión koinonia, Spiritualis et tremenda mysteriorum communio (duchovní a bázeň budícího tajemství společenství) odtud koinónein u starých jest, ke sv. Večeři připouštět nebo jí být účasten.

(Quenstedt, c. 6, s. 1, t. 2, n. 1, s. 1181)

Nazývá se také společenstvím (obecenstvím, communio) a ti kteří ji užívají komunikanti, jak také svědčí apoštol, účast berou na těle a krvi Kristově, z kteréžto příčiny se nazývá koinonia těla a krve Kristovy.

(Aegidius, c. 14)

O participaci se mluví proto, protože skrze to se podílíme na božství Ježíšově. O obecenství se také mluví proto, a je to skutečné obecenství, protože skrze to máme společenství s Kristem a sdílíme se v jeho těle a jeho božství, ano, máme společenství a jsme sjednoceni skrze něj jeden s druhým. Jelikož se podílíme na jednom chlebě, stáváme se jedním tělem Kristovým a údy jeden druhého, jsouce jednoho těla s Kristem.

(Jan z Damašku, De fide orth. 4:13)

Synaxis

Dále se nazývá synaxis, neboť je symbolem vzájemného shromaždování a společenství v Kristu.

(Aegidius c. 14)

Nová smlouva

Také kainé diathéké, Nová závěť (smlouva) v samotných slovech ustanovení Lk 22:20 a 1Kor 11:25 Neboť odkazovatelem je zde Kristus smrtí svou závěť pečetící, dědici všichni věřící, svědky apoštolové a notáři Pavel a evangelisté, dobrým odkazem zlatý klíč ke království nebeskému a nebeským pokladům, samozřejmě že odpuštění hříchů, a pečetí je tělo Kristovo v chlebu a krev Kristova ve vínu.

(Quenstedt)

Terminologie nevlastní

Svátost oltářní

Luther ve svém Katechismu bez jakékoliv pověrčivosti nazývá Svátostí oltářní, ne podle způsobu papeženců, kteří tuto Svátost přeměnili na smírčí oběť, ale ze svobody křesťanské.

(Aegidius)


Vytvořil: Martin Grombiřík
Poslední změna: čtvrtek, 22. prosinec 2011 @ 00:20:43